Hudba soudních sfér

Jak zní v zdejších poměrech rajská hudba? Třeba tak, že spravedlnost napříště zpružní svůj dosud pomalý krok. Nebo, že oběti lehčí kriminality mohou získat od pachatelů rychlé odškodnění. Satisfakci bez zdlouhavých soudních peripetií. Anebo i tak, že člověk trpící pocitem nespravedlivého procesu se bude moci dovolat k Nejvyššímu soudu bez prošení u ministra. Těmto novým možnostem, které se nyní otevírají v jedné části justičního světa, se až nechce věřit. Příliš dlouho žijeme v zemi, v níž je slepá bohyně ve špatné formě.

Soudy jsou zahlcené, věznice přeplněné drobnými delikventy, kteří by místo lepení pytlíků měli na svobodě uklízet parky. Lidé práva jsou nuceni vršit spisy, opakovat důkazní řízení, svědci ztrácejí paměť... a občané trpělivost. Těžkopádné justici nedůvěřují.

Díváme se přitom za humna a vidíme, jak evropský soud kárá národní soudy za prodlevy. U nás se prastará zásada, že trest musí přijít rychle, zrovna nectí. Bez ní ovšem spravedlnost ztrácí smysl.

O reformně soudnictví se hodně mluví. Ministři spravedlnosti přicházejí a odcházejí, vedou se slovní války mezi politiky, soudci, právníky. Laikům jemnosti jejich sporů moc neříkají. Zato je jim naprosto srozumitelná představa ráno načapaného a večer potrestaného zlodějíčka. Tak přece vypadá spravedlnost! Dosud patří jen do amerických seriálů. Zítra by mohla patřit i do české reality.

I takovou šanci dává jeden z čerstvých zákonů reformy. Chvála za něj. Záruku, že od teď už bude spravedlnost rychlejší, lepší, méně byrokratická, však nedává. Vyšetřují a soudí lidé. Ale noty pro rajskou hudbu jsou už napsány.