"K politickým vězňům? To je vchod vedle," říká slečna v prádelně. Za nenápadnou bránou kousek od centra thajského Mae Sotu, který leží jen pár kilometrů od barmské hranice, se ukrývá skromný dům. Na první pohled se nijak neliší od ostatních.
CO DĚLÁ AAPPAAPP je nezisková Organizace se sídlem v thajském Mae Sotu. Byla založená 23. března 2000 a od té doby sbírá informace o politických vězních a podmínkách v barmských žalářích. Zároveň pomáhá rodinám politických vězňů - dodává jim jídlo, léky a peníze, aby mohli své blízké navštěvovat v celách. |
Už u vchodu do sídla AAPP (Assistance Association for Political Prisoners) vítá návštěvníky portrét donedávna nejznámější politické vězeňkyně světa Do Aun Schan Su Ťij. Tabule hned naproti však hovoří jasně - kromě Lady, jak se jí v Barmě říká, drží generálové pod zámkem dalších 2203 politických vězňů.
Uvnitř Barmy pomáhá tajná síť spolupracovníků
Lidé z AAPP se v thajském exilu snaží, aby se na osudy lidí, kteří jsou leckdy v celách i přes dvacet let, nezapomnělo. Zároveň pomáhají rodinám vězněných lidí. "Uvnitř Barmy pro nás pracuje tajná síť 200 terénních pracovníků a další tisíce lidí s námi spolupracují," vysvětluje Aung Myo Thein.
Páteř informátorů uvnitř Barmy tvoří lidé z takzvané generace 88, tedy tehdejší studenti, kteří vyšli v roce 1988 do ulic a chtěli skoncovat s krutovládou generálů. Vojenská junta se s nimi tehdy vypořádala po svém - zmasakrovala přes tři tisíce lidí a další tisíce uvrhla do žalářů po celé zemi.
Mnozí jsou v nich bez přestávky dodnes a úkolem AAPP je křičet to do světa. Jak ale získává informace z Barmy? "Většinou využíváme telefon, internet a informace pašují i obchodníci přes hranici," říká Aung Myo Thein, který sám před emigrací v roce 2007 pět let pracoval jako informátor a kurýr uvnitř Barmy.
Ctrl C, Ctrl V a číst až doma
Pak prozrazuje jak obelstít cenzory, kteří každých pět minut snímají stránky, jenž návštěvník barmské internetové kavárny otevře. "Zprávu v e-mailu nikdy nečteš. Jen si ji rychle zkopíruješ na flash disk a přečteš ji až doma. Sestavíš odpověď a stejným způsobem pošleš svému kontaktu," popisuje Aung Myo Thein.
Jako člen AAPP má na starosti styk s kontakty, lobování u neziskových organizací, spolupráci s dalšími organizacemi z probarmského hnutí, ale především pečuje o internetové stránky a profil organizace na Facebooku a dalších sociálních sítích.
Další lidé ve skromné maesotské kanceláři se starají o například i o rozšiřování sítě spolupracovníků uvnitř Barmy. "Nikdy nebereme lidi, které právě pustili z vězení. Musíme je řádně prověřit, protože je mohli ve věznici mučením přimět ke spolupráci," vysvětluje Aung Myo Thein a ujišťuje mě, že AAPP má vypracovanou strategii, kdyby režim náhle padl.
Mezitím mě odvádí do vedlejší místnosti v přízemí domu. Ta ukrývá jakési malé muzeum, které názorně ukazuje život barmského politického vězně. Při pohledu na někdy až surrealisticky vykreslené detaily ze života muklů mrazí. Místnosti uprostřed vévodí maketa nechvalně proslulé rangúnské věznice Insein.
V cele je natěsnaných i deset vězňů
"V tomto bloku jsem seděl," ukazuje Aung Myo Thein. Britové původně žalář postavili pro tisíc vězňů. Barmská vláda dnes za jeho zdmi drží v nelidských podmínkách až deset tisíc lidí. Kruté mučení, které nápadně připomíná středověké praktiky, je tu na programu každý den.
V rohu muzea AAPP vybudovalo celu - v přesně takové tráví političtí vězni v Barmě roky života. Uvnitř kobky je člověku úzko už po pár sekundách. "Obyčejně bývá v cele pět vězňů, ale v rušných dobách i devět nebo deset lidí," vysvětluje Aung Myo Thein uvnitř těsné místnosti.
Vězeň je v ní zavřený celý den. Procházet se smí jen čtvrt hodiny denně. Další detaily z života mukla jsou na zdech všude kolem nás. Na nástěnkách je vidět způsob cvičení, mučení, jak vězni tráví volný čas co nosí na sobě, jak jsou spoutaní a další surová realita desítek barmských žalářů.
Ta hrudka chleba je na den? Ne, na týden
"Tohle je jídlo na den?" ptám se u snímku nicotné hrudky něčeho, co vzdáleně připomíná chléb. "Ne, to je na týden," vyráží mi dech Aung Myo Thein. Chvílemi na mě doléhá palčivý pocit, že stojím uprostřed expozice z koncentračního tábora.
Jenže ti muži a ženy, jejichž portréty visí v rohu místnosti, jsou naléhavě skuteční a jen pár stovek kilometrů odsud denně trpí jen proto, že mají jiné politické smýšlení než jejich vláda. Heslo nad vchodem - prosím použijte svou svobodu k prosazování té naší - tady tak působí velmi aktuálně.