Fotbalové verdikty rozhodčích jsou bez ohledu na své, čas od času až šokující chybování nezpochybnitelné a nezměnitelné. Fotbaloví fanoušci na celém světě ještě dlouho nezapomenou děsivou hrubku, která umožnila Francii zvítězit nad Irskem a postoupit na nynější šampionát, ačkoli superhvězda, Thierry Henry, skórovala rukou.
Francouzský útočník Djibril Cisse zuří, neboť kolumbijský rozhodčí Oscar Ruiz ukazuje Francouzovi Yoannu Gourcuffovi červenou kartu v utkání s Jižní Afrikou; 22. června 2010
Bez reformy to nepůjde...
Proto jsme přesvědčeni, že je na místě koordinované úsilí o změnu soudcování fotbalu. Chyby rozhodčích stále více ničí hru na všech úrovních – v národních ligách, v divizích a místní kopané, ale i v megautkáních přenášených televizemi do celého světa. Tyto hrubky zásadně ovlivňují výsledky zápasů nejglobálnějšího sportu planety do té míry, že to ohrožuje samu čistotu a legitimitu fotbalu. Neblahé epizody jsou navíc díky médiím vnímány daleko globálněji než dříve a mají velký dopad.
Pro budoucnost fotbalu je vyřešení těchto potíží klíčové, protože chyby rozhodčích nepramení z jejich laxnosti, nepozornosti, či dokonce neschopnosti. Spíše jsou výsledkem zrychlení hry, atletické připravenosti hráčů a může za ně také velikost hřiště a až nepochopitelná neochota vrcholných fotbalových orgánů adaptovat pravidla hry z 19. století na realitu století jedenadvacátého.
TO FAKT NEBYLA RUKA! Australané protestují u hlavního rozhodčího proti vyloučení Harryho Kewella za ruku ve vápně.
... a hlavně ne bez videorozhodčích
Zaprvé, je třeba zavést videorozhodčí. Tím by byla hra zabezpečena pro těch pár klíčových chvil, které často rozhodnou celé utkání, ať už jde o neodpískaný platný gól, chybně udělenou červenou kartu či chybně odpískaný ofsajd.
Lze si představit pomocného sudího u monitorů, který by komunikoval s hlavním i čárovými rozhodčími (kteří už stejně nosí sluchátka) a mohl bleskově napravovat jejich největší hrubky v poli. V úvahu připadá i pravidlo, kdy by každý tým měl právo zpochybnit až dvě rozhodnutí sudích na každý zápas. Sudí by si inkriminované okamžiky přehráli na videozáznamu a verdikt opravili. Rozhodčí by tak měli právo v krátkém časovém úseku korigovat svá rozhodnutí, aniž by narušili plynulý průběh hry. Hádky domněle či skutečně poškozených hráčů s rozhodčím a jejich urážky dnes stojí více času, než by zabrala jakákoli videopřehrávka.
TO PŘECI NEBYL FAUL. Mexický kapitán Marquéz (vpravo) se zlobí na rozhodčího, že odpískal faul na Ribéryho.
Zadruhé bychom měli umět využít elektronických čipů, které jsou již dnes uvnitř míče, k rozhodnutí, zda došlo k autu či zda míč skutečně překonal brankovou čáru. Všimněme si, jak obdobná technologie v tenise rapidně snížila množství sporných míčů na velkých turnajích.
Zatřetí je třeba vážně uvažovat o instituci druhého hlavního rozhodčího. Každý by pak měl na starosti polovinu hrací plochy – koneckonců americká NBA nasazuje na devětkrát menší palubovku v košíkové hned tři rozhodčí.
A za poslední: je třeba změnit tajnůstkářství a neochotu vrcholových fotbalových orgánů jako FIFA a UEFA nést zodpovědnost. V žádném jiném sportu na světě netolerujeme špičkovým organizacím tolik arogance a neochoty jakkoli vysvětlovat svá rozhodnutí.
Kobe Bryant z LA Lakers našeptává rozhodčímu Joeymu Crawfordovi
Ztráta autority
Tato opatření – plus mnohá další, zejména zavedení už tak zpožděných, a přitom dostupných technologických novinek – by zlepšila práci často zmatených sudích, jejichž autorita na velkých turnajích nyní hluboce poklesla. Ačkoli žádné z navrhovaných opatření není novinkou, do fotbalu by vnesla více transparentnosti a férovosti a vrátila tak kopané pošramocenou pověst.
Ze všeho nejdůležitější je však vést sudí k zodpovědnosti. Rozhodčí nesmí mít příležitost rozhodnout klíčové utkání nahodile, aniž by musel cokoli vysvětlovat.
Většina z těchto fatálně opožděných reforem má již léta své zastánce v nizozemském útočníkovi Marco van Bastenovi a v bývalém sudím FIFA Markusi Merkovi. Zásadní reformy, které by minimalizovaly chyby sudích, ostatně podporuje většina fotbalových fanoušků. Jinak hrozí, že se – podobně jako letos Irové – příznivci fotbalu kvůli jeho zastaralým pravidlům od hry a jejích konzervativních strážců odvrátí.
Samozřejmě jsme si vědomi, že lidské chyby z rozhodování nejrůznějších sportovních utkání nikdy zcela nezmizí. Ani by to nebylo správné. Jsme přesvědčeni, že jistý pocit hráčského a fanouškovského neštěstí nad výsledkem, onen výkřik "Okradli nás, to my jsme měli vyhrát!" s léty ještě více posiluje tradici sportu a legendy s ním spojené.
Zodpovědné orgány přesto musí razantně a rychle udělat maximum, aby zredukovaly do nebe volající a přitom snadno odstranitelné chyby. Jen tak fotbal přežije.
ČERVENOU NE! Australan Cahill nevěří svým očím, rozhodčí ho vylučuje.
© Project Syndicate, 2010; přeložil Rostislav Matulík, mezititulky jsou redakční; autoři společně napsali knihu Hra o svět aneb Jak sport mění globální politiku a kulturu
