Místo nich zasednou ve správních a dozorčích radách zdánlivě levní laici, které vyberou šéfové a zaměstnanci firem. Peníze tím jistě ušetří. Ale nejde o těch pár uspořených korun. Opravdu důležité je bezpečí investice, vždyť jde o zabezpečení na stáří.
Návrh je špatný v tom, že motivuje k takovému druhu spoření, které přináší zbytečná rizika. Různými výhodami zaměstnance motivuje, aby svěřili své prostředky lidem, kteří finančnictví nerozumějí - jiným zaměstnancům. Ti sice budou vybráni, aby s nimi naložili co nejlépe, ale kdo zaručí, že je velké peníze nezkazí? Mohou být zdatní ve svém oboru, ale nejsou zkušenými finančníky. Co když své peníze uloží třeba u obdoby zkrachovalých Private Investors?
Na jejich špatná rozhodnutí doplatí klient, který by sám mohl investovat jinak a lépe. Velmi draho nás přišla už neschopnost nezkušených bankéřů a ještě méně zkušených šéfů kampeliček. Státní dohled nedokázal uhlídat desítky peněžních ústavů. Teď by se měl ujmout neřešitelného problému kontrolovat hospodaření tisíců malých zaměstnaneckých fondů.
Nač tedy riskovat jejich omyly a krachy, když dobře fungují "normální" penzijní fondy? Zpočátku také nebyly bez problémů. Desítky jich zanikly, zbylo jen pár seriózních a bezpečných.
Proč ministr Špidla začal prosazovat nový druh riskantního spoření? Politické spekulace tady nejsou důležité ve srovnání s tím, jaké nebezpečí hrozí úsporám, které si lidé odkládají na stáří. Tragické je, že by přišli o peníze kvůli akci, která má velký nádech zbytečnosti.
