Dosud nebyl prokázán přenos z člověka na člověka, to znamená, že neexistují zmutované viry ptačí chřipky, které by byly schopné se samovolně přenášet z pacienta nakaženého ptačí chřipkou na zdravého jedince rychlostí známou u běžné chřipky. Navíc viry běžné lidské chřipky nebyly ptačí chřipkou ovlivněny.
Případy nákazy ptačí chřipkou u člověka byly potvrzeny již v roce 1997. Bylo to v Hongkongu. Hospitalizováno bylo tehdy 18 osob a 6 z nich zemřelo. Od té doby se objevují spíše individuální případy.
Proti přenosu na člověka však u nás hovoří evropské prostředí i styl života, který je tolik odlišný od asijského.
Proto lze takový přenos a případnou mutaci na lidský virus ptačí chřipky vyloučit. Pokud by mělo dojít k vyvinutí kmene ptačí chřipky, pak to bude s největší pravděpodobností v Asii. Případnému dalšímu šíření se lze bránit podobně jako při vzniku SARS před dvěma lety.
Zkušenosti ukazují, že opatření, která se provádějí od počátečního výskytu a prokázání ptačí chřipky, jsou velmi účinná. Jde o likvidaci nakažených farem (chovů) a minimalizaci kontaktu osob s rizikovými zvířaty.
Nově se však ukazuje, že dalším nositelem této nákazy jsou divocí ptáci. Na ty administrativní opatření neplatí a mohou nákazu zanést do vzdálených oblastí nebo ji znovu vrátit do míst, kde byla již pod kontrolou. K této situaci došlo v letošním roce, kdy se ptačí chřipka jakoby vrátila do některých oblastí Číny, Vietnamu či Indonésie a navíc se přiblížila k hranicím Evropy (poslední případy ptačí chřipky byly prokázány v srpnu na Uralu).
Nechci podceňovat hrozbu ptačí chřipky a její lidské formy, ale hlavní přínos obav spočívá v zájmu o očkování proti běžné chřipce. Představa státní správy i výrobců léčiv o nutnosti masivního očkování je však větší než skutečnost. Možná i to je jeden z důvodů, proč se v médiích šíří ne vždy přesné informace.
Často se stává, že se mluví o vakcíně proti ptačí chřipce, ale míní se antivirotické přípravky proti ní. Ty jsou zatím jediné účinné. To bylo ověřeno i v Asii. V USA i v Evropě byly zatím schváleny pro léčbu nebo prevenci přípravky s celkem čtyřmi různými účinnými látkami (amantadin, rimantadin, oseltamivir a zanamivir). Rizikem je však možná rostoucí odolnost kmenů ptačí chřipky na antivirotika, jako tomu bývá u antibiotik.
Vakcíny proti ptačí chřipce se připravují.
Tento vývoj však je vzhledem k nevelkému riziku přenosu na člověka spíše teoretický.
Podle dostupných informací lze jen potvrdit, že hlavní ochranou bude tradiční očkování proti chřipce (které buď ochrání kompletně, nebo částečně, případně zmírní možné komplikace).
V případě nakažení ptačí chřipkou je možné ji s velkou úspěšností léčit pomocí vhodných antivirotik.
Dalším opatřením je likvidace ohnisek zdroje nákazy (třeba drůbežích farem).
