|
Názory na průběh listopadu 1989 | |
| Je dobře, že převrat proběhl "sametově", protože se zabránilo honům na čarodějnice, tedy pronásledování lidí, kteří mohli být i nevinní | 23 procent |
| Převrat v roce 1989 byl až příliš sametový, protože se téměř vůbec nedotkl lidí, kteří v minulém režimu ubližovali jiným | 45 procent |
| Převrat nebyl vůbec sametový, mnozí tehdy na změnu režimu doplatili | 14 procent |
| Ani jedna z odpovědí | 12 procent |
| Neví | 6 procent |
|
Názory na vyrovnání s minulostí | |
| Je třeba vědět, jaké zločiny se tehdy staly, a viníky potrestat | 43 procent |
| Po listopadu se měla udělat tlustá čára za minulostí | 30 procent |
| Ani jedna z odpovědí | 16 procent |
| Neví | 11 procent |
| Pramen: Sofres-Factum pro MF DNES a ČRo 1 - Radiožurnál, 937 dotázaných | |
A je to snad hanba? Máme z toho vůči sobě vyvodit důsledky? Zpytujeme svědomí? Kdepak! Účast ve volbách, ve kterých jednou za pět let hlasovalo 99 procent občanů pro jedinou nabídnutou kandidátku, není v našich očích problémem; kdybychom ji odsoudili, odsoudili bychom sami sebe, respektive své předky.
Skoro 90 procent lidí si myslí, že ti, kdo chodili k volbám, se nemají za co stydět, zjistil výzkum firmy Sofres-Factum pro MF DNES a Český rozhlas.
Když škrtneme odpovědi z věkové kategorie do 29 let, která tehdy ještě neměla volební právo, je názor "neměli by (bychom) se stydět" ještě o něco silnější a podíl odpovědí "rozhodně ne" přes 50 procent.
Ani jiná otázka průzkumu, "proč lidé za minulého režimu chodili k volbám?", nevyvolala nějakou velkou sebekritiku. Skoro šedesát procent oslovených odpovědělo buď "museli, z donucení", nebo "báli se, měli strach". Mezi dalšími odpověďmi byly například: - byla to jejich občanská povinnost (9 procent) - aby měli klid (6 procent) - byla to jiná doba, nelze to odsuzovat (5 procent) - ze zvyku (3 procenta) - byla to spíše společenská událost (3 procenta) - věřili, že konají správně (3 procenta) - aby využili volebního práva (2 procenta).
"Vládlo - a vládne - tu heslo: co jsme si, to jsme si," řekl biskup Václav Malý, jeden z protagonistů listopadu 1989, v rozhovoru pro časopis Týden. "Ono to zní sice hezky, ale skrývá se za tím duchovní lenost, neochota podívat se na sebe a klást si otázku, jak já jsem se choval, jaký díl morální viny nesu za podobu minulého režimu a tak dále," dodal.
Ze skupinových diskusí na téma "Změna v roce 1989", které Sofres-Factum připravil s vybranými obyvateli Prahy a Jeseníku, vyplynulo, že někteří si už ani nevzpomínají, že tehdy chodili volit.
Také pohled na členství v KSČ (strana měla v Československu přes půldruhého milionu členů) je podle diskutujících smířlivý. "Vstupovalo se tam z prospěchu, aby děti mohly studovat, aby lidé dostali byt, aby byl klid," zněly nejčastější odpovědi o KSČ v posledních dvou předlistopadových desetiletích.
Členství v KSČ není žádnou morální skvrnou. "To je každého věc." "To je, jako když je někdo dneska v ODS nebo v ODA." "Byl tam leckdo," říkali oslovení.
Při úvahách o vině (a případném trestu) těch, kdo měli něco společného se "zločiny komunismu", je veřejné mínění samozřejmě radikálnější. Přes čtyřicet procent by bylo pro potrestání viníků, jen třicet procent by uvítalo takzvanou tlustou čáru za minulostí. "Potrestat ty, kdo pronásledovali a mučili jiné? Na to lidé říkají ano; ale na vlastní morální spoluodpovědnost z té doby se sami sebe neptají," poznamenal Jan Herzmann z firmy Sofres-Factum.
Starší lidé jsou podle průzkumu při úvahách o trestu mnohem zdrženlivější; i proto, že nemají vůli k "řezání" do minulosti, ve které oni a jejich blízcí prožili většinu života.
Spor "vyrovnání se s minulostí" versus "tlustá čára" jednoznačně odlišuje voliče levice a pravice. Čím "levicovější" voliči, tím méně se přimlouvají za rozebírání minulých hříchů.
Zítra: Minulost versus přítomnost: touha po Utopii
