Když poručík Alonzo H. Cushing před více než 150 lety odcházel na bojiště občanské války, svému bratranci řekl: „Možná se nikdy nevrátím, ale rozhodně si v téhle válce vybojuji jméno.“ Nemýlil se. Boje u Gettysburgu ho stály život a po dlouhých desetiletích se nyní konečně dočká uznání. Americký prezident Barack Obama potvrdil, že Cushing obdrží Medaili cti, což je nejvyšší vojenské vyznamenání udělované vládou Spojených států amerických.
Tehdy teprve dvaadvacetiletý Cushing prokázal při bitvě u Gettysburgu velkou porci odvahy a odhodlání, když se na straně Unie odmítl vzdát po masivním útoku dělostřelectva Konfederace. Ze svého děla pálil i potom, co utrpěl zranění pravého ramena po zásahu šrapnelem.
Bitva u GettysburguBitva se odehrála ve dnech 1. až 3. července 1863 v okolí pensylvánského města Gettysburg. Početně silnější Potomacká armáda Unie (Severu) v čele s generálmajorem Georgem Meadem zde porazila Armádu severní Virginie náležející k ozbrojeným silám Konfederace (Jihu) vedenou generálem Robertem Edvardem Lee. Události u Gettysburgu měly rozhodující vliv na vývoj americké občanské války a bitva je dodnes největším ozbrojeným střetnutím svedeným na severoamerickém kontinentu. Zdroj: Wikipedia |
„Zůstanu, dokud to tady nevybojuju nebo nezemřu při snaze to vybojovat,“ řekl prý svým kamarádům ve zbrani. Jeho odhodlání zastavila až střela, která ho zasáhla přímo do hlavy. Vojska Unie však po tuhých bojích zvítězila a bitva u Gettysburgu znamenala obrat v občanské válce.
„Tento případ spadá do kategorie ‚nikdy není pozdě udělat správnou věc‘,“ uvedl pro server New York Times kongresman Ron Kind, který napomohl schválení novely zákona, která umožnila udělit Cushingovi Medaili cti desítky let po válce. „Mnoho vojenských historiků se poslední roky škrábalo na hlavě a přemýšlelo, jak moc byl (Cushing) ve své době přehlížen v otázce Medaile cti. Nyní se kruh uzavřel a konečně přišel ten správný čas,“ myslí si Kind.
Stejnou měrou jako američtí zákonodárci se však na udělení medaile pro Cushinga podílela i nenápadná čtyřiadevadesátiletá Margaret Zerwekhová z Wisconsinu. Ta za odkaz padlého vojáka bojuje už více než 25 let. Zerwekhová je vnučkou válečného veterána, který v občanské válce bojoval v řadách Unie a jehož dům stál na půdě, jenž před ním vlastnil Cushingův otec.
Příběh poručíka Cushinga se jí hluboce dotkl a rozhodla se spustit vlastní kampaň. Cílem bylo jediné - zajistit pro válečného hrdinu zasloužené uznání. O věc se začal zajímat kongresman Kind, podpořili ji i politici ze státu Wisconsin. V roce 2010 Zerwekhovou podpořili také představitelé armády. Finální rozhodnutí o vysněném udělení Medaile cti však muselo počkat až na souhlas Kongresu a následný podpis Baracka Obamy.
Proč se Zerwekhová o Cushingův případ po mnoho let tolik zajímala? Ona sama na to má stručnou odpověď: „On zachránil Unii.“ Zerwekhlová si myslí, že Cushing zemřel během historicky významného momentu při důležité bitvě. „Zemřel na jednom z nekritičtějších bodů bojiště - pokud ne vůbec nejkritičtějším,“ dává Zerwekhové za pravdu historik Kent Masterson Brown, který je autorem biografie Cushinga s názvem Cushing of Gettysburg.
Browna příběh mladého poručíka uhranul už v dětství, když v roce 1964 spolu s rodiči navštívil bojiště u Gettysburgu. „Je zářným příkladem člověka, který oplýval statečností a moc toho obětoval,“ myslí si historik.
Medaili cti dosud obdrželo 3 490 lidí, bezmála polovina z nich válčila na bojištích Americké občanské války. Nikdo z nich však na udělení medaile nečekal tak dlouho jako Cushing. Schválení udělení medaile vůbec prvním černošským prezidentem Spojených států má navíc zajímavou symboliku. Ukazuje totiž, jak moc se Amerika změnila od doby, co Cushing položil svůj život ve válce, která znamenala konec otroctví v USA.
Medaile ctiMedaile cti (v originále Medal of Honor) je nejvyšší vojenské vyznamenání udělované vládou Spojených států amerických. Je udělována příslušníkům amerických ozbrojených sil, kteří riskovali život vysoko nad rámec svých povinností během akce proti nepřátelům Spojených států. Vzhledem k velice přísným podmínkám udělení je velice často předávána posmrtně. O výjimečnosti medaile svědčí i zvyk salutovat jejímu držiteli jako první bez ohledu na hodnost. Zdroj: Wikipedia |
Dlouhé čekání na medaili pro Cushinga (bude mu dělena 15. září) ukazuje, jak v tomto případě fungovala, nebo spíše nefungovala, washingtonská legislativa. V době, kdy Cushing zemřel, nebyla Medaile cti udělována posmrtně. Hrdinný kanonýr ji proto pochopitelně a zcela v souladu se zákonem nemohl obdržet. Jakmile se zákon změnil, případ Cushing semlelo byrokratické soukolí. Mnozí politici se obávali, že případné ocenění Cushinga spustí vlnu dalších podobných žádostí. „Byl tu určitý odpor ocenit unijního vojáka (...). Prostě nechtěli (v Kongresu) znovu válčit novou občanskou válku. Je to pořád citlivé téma,“ myslí si Kind.
Cushing není jediným zapomenutým veteránem, který se dočkal zaslouženého ocenění. Na jaře letošního roku Barack Obama vyznamenal Medailí cti 24 veteránů z 2. světové války, Koreje a Vietnamu, kteří byli až dosud opomíjeni - mimo jiné i kvůli své rase. Bílý dům pak nedávno oznámil, že 15. září mimo Cushinga ocení i další veterány z války ve Vietnamu.
Vojáci z občanské války nejvyšší ocenění v posledních letech z pochopitelných důvodů dostávají jen výjimečně. Zatím poslední takový voják byl slavnostně oceněn v roce 2001. Na sklonku svého působení v prezidentském úřadě jeho vyznamenání schválil Bill Clinton.
