Je tu však ještě další varianta. Jak víme, Kuba je stále ještě komunistickým státem. Víme, že i „všemocný“ Fidel pomalu stárne a svět stále nezná možného „plnohodnotného“ nástupce stejného politicko-ekonomického světonázoru.
Ona „říše zla“ se s Fidelovým odchodem zřejmě zhroutí. Víme, že v podstatě ve všech postkomunistických zemích po podobném sledu událostí nastala určitá forma privatizace, transformace aj., tedy rozprodávání podstatné části státních majetků, většinou formou velmi divokou, často až loupežnou.
Víme, že pan Pilip, dlouholetý to ministr financí, byl v naší zemi přitom. A víme také, že Kuba je krásná a perspektivní země, do které se vyplatí investovat dopředu. Leckdy stačí včas podpořit ty správné disidenty a oni pak přimhouří očko, možná něco sami přihrajou, až se bude (až oni budou) lámat chleba.
Nějaký ten ostrůvek, třeba na Kubě, pak sám připluje k těm, kteří ve správnou chvíli investovali do správné věci, do správných lidí. Není již žádným tajemstvím, že Ivan Pilip je členem politicko-ekonomické skupiny (nechci psát Mafie) vznešeně nazvané „Lípa“ (já na bráchu, brácha na mě), jež je v politice liberální hlavně podporou US potažmo Čtyřkoalice, v ekonomice pak tím, že je schopna všeho (včetně přepadení banky za bílého dne).
Víme toho mnoho, stále však platí, že čím víc toho víme, tím víc víme, jak moc toho vlastně ještě nevíme, respektive čeho se to vlastně některé naše státní instituce oficiálně zastali.
Michael Šatník
mailto:michael.satnik@worldonline.cz
