Přitom málokdo prožil tak dramatický pád jako právě on - státní úředník Lizner, hlavní aktér nejznámějšího případu korupce v kuponové privatizaci a následně vězeň, který strávil za mřížemi polovinu šestiletého trestu. A dnes, mimochodem, nenápadná devítka na pražské kandidátce málo známé Strany zdravého rozumu muzikanta Petra Hanniga.
Jak se z bývalého vězně stal kandidát do Sněmovny? "Byla to náhoda. Šel jsem do své oblíbené restaurace a narazil v ní na pana Liznera," popisuje Hannig jejich setkání, které vyvrcholilo umístěním šestapadesátiletého muže na kandidátku.
Slovo dalo slovo, Hannig povyprávěl Liznerovi, jak nevěří v jeho provinění a ještě při prvním setkání se ho zeptal, zda by za jejich stranu nekandidoval. O svém umístění na 9. místo kandidátky se Lizner včera dozvěděl od MF DNES.
"Jsem vděčný, že se mnou někdo počítá, zdravý rozum této zemi chybí," reaguje a hned vysvětluje, že nemá rád strany dělající ze státu moudrého tatínka, který se stará o své ovečky a říká jim, co je dobré a co špatné.
Lizner se musel po propuštění z vězení o sebe postarat sám, vždyť kromě jiného dostal desetiletý zákaz práce ve státních službách. Dnes sedí v menší kanceláři na ústředním pražském autobusovém nádraží, kde pracuje jako ředitel ekonomického úseku ČSAD Praha.
Nic luxusního, obyčejná křesla, obyčejný stůl, na něm počítač, přes otevřené okno sem neustále doléhá hluk projíždějících autobusů. "Samozřejmě jsem měl jiné představy o životě," říká. Jak jinak, bez emocí. Po celý rozhovor přitom sedí natažený v křesle, ruce sepnuté za hlavou. "Jsem ale životní optimista, nemám ve zvyku plakat nad rozlitým mlékem," dodává.
Akcie? O nich mlčí
Čekala ho velká kariéra. V devadesátých letech měl na starosti technické zabezpečení největšího přesunu majetku v dějinách země, byl ředitelem Centra kuponové privatizace.
Jenže v roce 1994 ho policie zatkla s osmi miliony korun, které si chtěl vzít podle soudu za zprostředkování prodeje mlékáren.
"Žádný úplatek jsem nevzal," tvrdil i včera. Bojoval o očištění svého jména, hlavní svědek proti němu se ukázal jako nedůvěryhodný pachatel několika trestných činů, ale obnovit proces se mu nepodařilo. Soudy mu nevyhověly. "Podal jsem ústavní stížnost a čekám," pronáší jakoby odevzdaně.
Je vášnivý matematik, ve volném čase hraje závodně šachy. A zřejmě jej zajímají i akcie na burze; když v jednu chvíli zazvoní telefon, námětem hovoru jsou akcie Telecomu. "Moduluju si pohyby kapitálových trhů," vysvětluje, když položí telefon. Konkrétnější být nechce. "O tom se nehodlám bavit."
