S výjimkou skalních konzervativců se z Cameronovy zpátečky z Evropské unie nikdo v Anglii neraduje. Británie nebude díky tahu svého premiéra ani větší, ani bohatší. Nicméně Češi svým chytračením s Unií hrají nesrovnatelně nebezpečnější hru.
Když jsem se v devadesátých letech snažila prostřednictvím ženského časopisu postrčit legislativní změny ve prospěch žen, v buranské atmosféře postkomunistické republiky byla témata jako domácí násilí a nerovné platy mnohým k smíchu. Schůzkami s poslanci a poslankyněmi v českém (moravském a slezském) parlamentu jsem jen ztrácela čas. Teprve normy a vyhlášky množící se z Evropské unie způsobily, že každý, kdo se snažil o rovnější a férovější společnost v našich zeměpisných šířkách, si přestal připadat sám nebo sama. A tak, aby v mateřském vydavatelském domu Hearst netušili, že jim z české mutace Cosmopolitanu dělám politickou hlásnou troubu, čtenářkám jsme vysvětlovali, proč je pro občany a občanky tehdy pubertální republiky členství v Unii výhra, v článku s fotografií vnadné blondýny na motorce pod Eiffelovkou.
V Anglii i ti největší eurofilové sympatizují s euroskeptismem Margaret Thatcherové. Pro anglickou tři sta let starou společnost jsou z Bruselu vnucované legislativní novinky v lepším případe zbytečné, v horším jednoduše urážlivé a zhůvěřilé.
Češi jsou rovněž kulturní a starobylý národ. Ale jejich společnost je mladá a bohužel, na rozdíl od Anglánů, mají infantilní, nezletilou politickou reprezentaci. A nedostává se jim vlivných, autoritativních institucí, které by hájily zájmy občanů. Legislativa směřující z Bruselu je v tuto chvíli pro Čechy a Češky jediná spolehlivá lávka, která může překlenout nevýhody křehké, neetablované demokracie.
Příklad: Když před několika měsíci anglická vláda přišla se zákonem, který měl urychlit přidělování půdy developerům, instituce zvaná National Trust podala ostrý protest a spustila okamžitou antikampaň, protože se jim nelíbilo, že by komerční zájem mohl ohrozit nedotknutelnost dosud chráněných přírodních území. Premiér se omluvil, stáhnul návrh zákona a vláda požádala National Trust o spolupráci na vzájemně přijatelném řešení.
Britský premiér David Cameron na summitu v Bruselu.
V Čechách, na Moravě a Slezsku nemáme kultivované staleté instituce s milionovou členskou základnou, nemáme subjekty schopné promptně a účinně kultivovat neviditelnou ruku trhu, tu chlupatou špinavou pracku, která občas potřebuje tvrdě seknout. Nám většinou zbývá bezmocné a znechucené kafrání a pak prezident, který se sice ohání euroskeptismem, ale ve skutečnosti provozuje -ismus, který s tím thatcherovským nemá nic společného. Ten Klausův je spíše běloruského ražení. Klaus se svým popichováním vůči EU a NATO vlastně jenom snaží uchovat si vlastní špinavý píseček, nerušený žádnými bruselskými normami a zákony. Protože jenom bez nich si on a jeho příznivci pak můžou beztrestně, nerušeně hrát svoje pochybné hry.
Premiér David Cameron svou zpátečkou z EU rozehrál pro Angličany nebezpečnou hru. Pokud se ale česká společnost vydá podobným směrem, nepůjde jenom o nebezpečí. Půjde o sebevraždu.
