Ano, tam, kde jídají ti nejuvážlivější, nejmoudřejší, nejrozumnější.
Trochu z toho jde hrůza. Člověk aby měl strach, kam až to zajde. Co když se z francouzské zálivky (French dressing) stane bulharská zálivka, z French toastu španělský toast a z francouzského polibku (French kiss) guinejský polibek? To poslední samozřejmě jen tehdy, pokud Guinea rozmnoží řady spojenců a dá v OSN svůj hlas Americe.
Vypadá to jako legrace, ale není. Přednedávnem francouzský výrobce sýrů dostal od amerických zákazníků dopisy se zrušením objednávek. Cher Marcel, máme vaše sýry rádi, psali mu dlouholetí klienti, ale nechceme podporovat vaši vládu. Adieu!
Některé německé firmy už žádaly kancléře Schrödera, aby změnil politiku vůči Iráku, neboť kvůli ní ztrácely v USA zakázky.
Všeho s mírou, říká se. Evropa (tedy zřejmě ta "stará") bývá obviňována z antiamerikanismu.
Napadlo však někoho, že by mohl existovat antievropanismus? Přesněji antistaroevropanismus? A úplně nejpřesněji - jak se vlastně řekne, když někdo nemá rád Francii? Antifrancouzismus?
Prezident Bush udělal dobrou věc, když po 11. září řekl lidem, kteří chtěli obrátit svůj hněv proti afghánským restauracím a muslimům, aby nebláznili. Možná by měl ztratit slovo i teď. Kebab za nic nemůže - a hranolky jsou v tom zřejmě taky nevinně.
Od toho je už jen krok k nápadům typu, že by si Američané měli exhumovat a převézt domů své padlé pohřbené ve Francii.
Hranolky jsou snad ještě recese. To druhé už je vážné.
Ale snad nebude tak zle. Neboť pak by si mohl někdo vzpomenout, že ani dva velké symboly Ameriky nejsou najednou tak úplně košer. Sochu Svobody dodali Francouzi a hamburger Němci.
