Dokonce sami občané, soudě podle různých průzkumů a anket, se neshodují ve svém výběru. Ani jeden z favoritů druhého a třetího kola - Václav Klaus a Petr Pithart - neoslovují většinu z nás.
Ústava s nastalou situací počítá, berme ji tudíž i my jako přirozenou událost v demokratickém státě. Život se nevyvrátí z kořenů, úřady budou dál fungovat, ráno půjdeme do práce jako každý jiný všední den.
První volbu, třebaže neúspěšnou, můžeme i tak považovat za slušný začátek výběru příštího prezidenta normální evropské země. Alespoň takový dojem zanechal pro diváky i historiky průběh prvního kola. Nikdo se nebouřil, nikdo se nehroutil, nikdo neosočoval druhé.
Nejen o vzruchy, ale i o překvapení byla včera velká nouze: outsideři Jaroslav Bureš a Miroslav Kříženecký očekávaně a zaslouženě propadli, favorité Václav Klaus a Petr Pithart postoupili - a pak nezískali dostatek hlasů politických soupeřů.
V sociální demokracii zvítězilo přesvědčení, že je třeba pokračovat. Lépe řečeno, Špidlova část Lidového domu neumluvila ostatní sociální demokraty, že lidovec Petr Pithart je lepší varianta než otevření další volby s Milošem Zemanem a nejistým výsledkem.
My přihlížející můžeme být zatím klidní. Zkusme si teď posloužit minulostí. Karel Čapek v roce 1937 napsal: "Není druhého Masaryka; dějiny pracují v jedincích." Parafrázujme ho: ani na obzoru současnosti není druhý Václav Havel. Dějiny státu však mohou uspokojivě "pracovat" i v Pithartovi, v Klausovi, v Zemanovi, v Motejlovi, v Moserové... Byly by to zřejmě všední dějiny všedního života - tedy normální perspektiva příštích let.
