Dušan D. Pařízek díky svému německému vyrůstání a vzdělání (byl synem emigranta) táhl předchozí etapu Divadla Komedie k německé jazykové oblasti, k textům německým a rakouským. Zakladatelka a ředitelka Company.cz Eva Bergerová vystudovala divadelní režii ve Varšavě a inklinuje k polské kultuře. Hru Naše třída polského dramatika Tadeusze Słobodzianeka (1955) přeložila a podílela se na dramaturgii titulu. Režie se ujal její stálý spolupracovník Jan Novotný, dosud člen činohry Národního divadla, který si na první scéně domluvil volnější režim a zkouší, jak bude svoji vypjatou provozní dvojkolejnost zvládat.
Desatero osudů
Hru Nasza klasa, Naše třída, Słobodzianek publikoval roku 2008. Získala – jako vůbec první drama – polskou prestižní literární cenu Nike, což je, řekněme, velkolepější obdoba tuzemské Magnesie Litery. Světová premiéra Naší třídy se konala v Londýně v září 2009, polská premiéra v říjnu následujícího roku ve Varšavě. Námětem Naší třídy jsou události v městečku Jedwabnem, které se nachází v dnešním severovýchodním Polsku. Fatální okamžik v Jedwabnem nastal 10. července 1941, kdy tam Poláci zavraždili – vesměs upálili - několik stovek židovských spoluobčanů. V Polsku to dlouho bylo téma zamlčené, po obnažení událostí, umožněné svobodou, pak vášnivě diskutované. Velmi přibližně bychom to mohli přirovnat k ubíjení německých civilistů, jehož se Češi dopouštěli po skončení druhé světové války při divokých odsunech i mimo ně. Taky rovněž není přílišná vůle to probírat a brát za to na sebe, byť jen pomyslnou, vinu.
Vjezd do polského městečka Jedwabne, v němž došlo k antisemitskému masakru - v červenci roku 1941 tam Poláci nahnali do jedné stidoly své židovské sousedy a zaživa je spálili.
Tadeusz Słobodzianek (narozen roku 1955 v Jenisejsku) – polský dramatik, režisér, kritik, divadelní ředitel.
Słobodzianek si zvolil vzorek deseti spolužáků ze školy v Jedwabnem, Poláků a Židů, ročníky 1918-1920, kteří jsou vcucnuti historickou mlýnicí a každý v tom dělení osudů a postojů obstojí jinak. Někdo za války zahyne, jiný udělá kariéru za každého režimu, někdo emigruje, další přežívá v Polsku. Časově hra zabírá období od třicátých let po současnost. Rázné dělení dosavadního soužití spolužáků a jejich rodin nastalo v září 1939, kdy tuto část Polska okupovali Sověti a začali uplatňovat své praktiky: zatýkání lidí něčím jim nepohodlných, mizení zatčených neznámo kam. V létě 1941, když Němci se vypravili dobýt východ a obsazovali území, se v Jedwabnem Poláci novými okupanty nenechali dvakrát pobízet a vykonali divokou likvidaci Židů. Słobodzianek nesoudí, nemoralizuje, nýbrž proplétá osudy, nechá figury o sebe narážet a ukazuje, jak bylo náročné uchovat si důstojnost a jak se válečná minulost táhne s postavami - vnitřní promlčenou činů neexistuje. Słobodzianek přitom neotročí dějinám, nesepsal dokumentární drama, nýbrž se mu podařilo při zachování historické věrohodnosti přenést vyprávění do roviny obecně sdělného podobenství.
Divadlo Komedie, Praha - Tadeusz Słobodzianek: Naše třída.
V závěru hry komponované do čtrnácti obrazů dochází k jakémusi poslednímu (sebe)soudu: herci se posadí vedle sebe na rozestavěné židle, nedívají se na sebe, protože pohledy všech míří čelem k divákům. Ty postavy, které nezahynuly hned během války, vystřelují repliky, v nichž vysvětlují či obhlížejí své činy a některé dovyprávějí své osudy až do časů hnutí Solidarita i dál. Je to na souhru náročná scéna, herci ji provádějí přesně, ale režijně je mírně přetažená, zejména na úplném konci, když zazní zvukový záznam nejprve omluvy, kterou 10. července 2001 pronesl polský prezident Alexander Kwaśniewski, a vzápětí vstřícné odpovědi izraelského velvyslance v Polsku. Taková doslovnost se objeví v inscenaci několikrát, zejména v charakteristice postav, v jejich posazení, v dotvarovávání skrze gesta či mluvu. Ale není to zásadně na překážku. Zkrátka, chtělo by to trochu ubrat.
Týká se také mě i tebe
Režisér Jan Novotný, sám především herec, dovedl desítku představitelů ke kolektivnímu, vyrovnanému výkonu, kdy nikdo výrazně nezaostává, ale ani nad jiné suverénně nevyniká, což je v úhrnu více k užitku než ke škodě. Přece však jsou některé postavy zapamatovanější, a nikoliv pouze proto, že se dožily stáří a pobývají na scéně víc. Eva Vrbková projde v roli Židovky Rachelky, která se zachrání sňatkem s Polákem, nechá se pokřtít a přejmenovat na Marianu, pozoruhodným přerodem v osobu již navždy poškozenou, která své kořeny není s to popřít: je i není Židovskou, je i není Polkou. Skepse a opatrnictví jsou dvě sestry, které během života získala a ty ji nepustí až do posledních chvil. Vrbková během představení vnitřně zestárne, rysy ve tváři jí ztvrdnou, je to dobrá herecká práce. Michal Slaný v roli Henieka, jenž udělal kariéru katolického duchovního, se ve zmíněném závěrečném dialogu vyloupne ve skvěle podanou postavu, která svou oduševnělou dikcí je schopna „pochopit“ snad všechny hříchy světa, hlavně však ty své (jako mladý se podílel na znásilnění spolužačky). Postavě Žida Abrama, rodinou hned ve třicátých letech vyslaného studovat do Ameriky, dokázal Jan Hofman vtisknout nervní starostlivost, neukřičenou opravdovost. A Petr Jeništa v roli absolutního pragmatika Zygmunta může diváka až iritovat, jak tohoto věčného udavače a vykonavatele zvůle podává rázně a úsečně. Jeho sviňáctví je rychle patrné a zračí se mu v každém svalu a slovu. Ale považme: prokurátor Karel Vaš, když si pozorně prohlédneme jeho fotky z různých fází jeho života, měl svoji bezcitnost rovněž zapsánu ve tváři - a Zygmunt je z rodu Vašů.
Divadlo Komedie, Praha - Tadeusz Słobodzianek: Naše třída.
Divadlo Komedie, Praha - Tadeusz Słobodzianek - Naše třída.
Inscenace Naší třídy v Divadle Komedie dokáže zprostředkovat kvality a naléhavost textu, který samozřejmě – to je nutné poznamenat - v Polsku jistě rezonuje neskonale silněji než u nás, neboť tamější dotyk s kolektivní pamětí musí být v případě Jedwabneho mnohonásobně citlivější a neuralgičtější. My tedy „jejich třídu“ budeme sledovat odtažitěji, více po „čistě“ umělecké stránce, bude to tedy pro nás nejspíš odlišně strukturovaný zážitek než u polského publika - zážitek vedený především přes jednotlivé figury a příběhy. Tak trochu se díváme, co se to těm Polákům dělo a stalo. Nicméně inscenace má dost sil a prostředků na to, abychom si uvědomili, že modely chování jednotlivých postav jsou přenosné a mohou se velmi natěsno týkat i nás. A touto inscenací Company.cz po svém navázalo na naléhavou dramaturgii, kterou do sálu Divadla Komedie v předchozích deseti lety vnesli Dušan D. Pařízek, David Jařab & spol. A jak na tomto místě bude dokladováno v některém z příštích dnů, vzápětí po Naší třídě se do repertoáru Komedie dostal další kus, který zaslouží uznání a návštěvu.
Divadlo Komedie, Praha - Tadeusz Słobodzianek: Naše třída.
O inscenaciDivadlo Komedie, Praha: Tadeusz Słobodzianek - Naše třída Překlad: Eva Bergerová Obsazení: I. premiéra 12. prosince 2012, II. premiéra 21. prosince 2012. |
