Co se tomu mladíkovi vlastně stalo? Měl deprese?On neměl deprese jako nemoc, ale špatně nesl svůj úraz. Spadl ze skály a skončil na vozíku. Předtím žil plnohodnotným životem mladého kluka, ale když se to změnilo ve "vozejkaření", řekl, že takhle nehodlá vegetovat. Řekl mi, že chápe, že jiní to zvládají, ale on toho má prý plný kecky.
Pokoušel se o sebevraždu?
Chtěl nejprve umrznout v lese. To se mu nepovedlo, zachránili ho. Pak si našel tu možnost ve Švýcarsku na internetu. Zorganizoval si to. Byl to vysokoškolák, programátor, chytrý kluk.
Takže to s vámi konzultoval.
Ano. Snažil jsem se mu v tom pochopitelně zabránit, ale on nesplňoval žádné požadavky na to, abychom ho násilím hospitalizovali. Jednal zcela racionálně. Nebyl žádný šílenec, měl to vypočítané, rozmyšlené, neměl žádné příznaky žádné choroby, deprese. Říkal, že je to jen jeho věc, že mi do toho nic není, ale že mě do toho nechce tahat.
Kdy to bylo?
Před asi dvěma nebo třemi lety mě poprvé kontaktoval, pak o sobě nějakou dobu nedal vědět, nakonec jsem se dozvěděl od jeho příbuzných, že tam odjel. To bylo před rokem.
Chápete ho?
Snažím se ho pochopit, ale tenhle způsob se mi nelíbí. V individuálních případech se to pochopit dá, ale je to zneužitelné. Začnou se na to třeba nabalovat pacienti s depresí, která se dá léčit. To nebyl jeho případ, ale stávalo by se to.
Měl jste v praxi nějaký případ, kdy o svou smrt tímto způsobem žádal pacient s diagnózou deprese?
Měli jsme paní, která se chtěla dát zabít. My jsme jí v tom zabránili, napůl násilím. Ve spolupráci s příbuznými jsme ji zadrželi a začali léčit. Doma měla tři děti. Dostala se z toho, pak přišla: Ježiš, teď si teprve uvědomuji, co jsem to chtěla udělat. Kdybyste mě nechali, tak by z mých dětí byli sirotci. To jsou ty případy, kdy si člověk říká, že kdyby u toho nebyl... A kdyby byla taková snadná možnost u nás, mohlo by se toho hodně zneužívat, začaly by se dít hrozné věci. To není ani náboženský důvod, ani moralizující postoj, to je naprosto praktický postoj člověka, který s tím přichází do styku.
Bylo by to nebezpečné i tak, že by se třeba příbuzní chtěli zbavit dědečka kvůli dědictví?
Jen když vidím, jak se dá zneužívat psychiatrie. Třeba soudně znalecké posudky v dědických řízeních, při řešení závěti... Příbuzní se snaží medicínu a nejčastěji psychiatrii nějak zneužít. Prohlásit třeba dodatečně dědečka za nepříčetného, protože dal jmění sestřenici, a ne mně. Při legalizaci eutanazie by se dalo manipulovat s ukončením života za asistence doktora - i zkorumpovaného. To je potřeba v těch hurá kampaních promyslet.
Ale jsou případy, kdy se lidé sami, bez vlivu okolí, rozhodnou, že už nechtějí žít, tak jako "váš" mladík. Měli by mít nějakou šanci důstojně odejít ze života?
Myslím, že by tu možnost mít neměli. Tedy pokud si ji někde sami najdou, neodsuzuji to, ale nemyslím, že bychom se na tom měli podílet my lékaři. Neměli bychom asistovat v ničem jiném než v pokusu o záchranu života. Ať si ti lidé najdou jiné mechanismy. Je to otázka stejně choulostivá jako přítomnost lékaře u vykonání trestu smrti v Americe.
Lidé tu možnost hledají. Například ve filmu Invaze Barbarů těžce nemocný člověk přesvědčí své přátele, aby mu pomohli. Postupně mu každý vstříkne morfium do kapačky...
... a rozdělí si tak zodpovědnost za smrt. Ano, na tomto principu fungovaly popravčí čety. Není jeden, kdo zabíjí. Naředí se odpovědnost.
Změní se zákony?* Švýcarsko patří vedle Belgie a Holandska k zemím, které legalizovaly asistenci při sebevraždě. * Podmínkou však je, že zájemce trpí nevyléčitelnou chorobou a je svéprávný. Zákony také praví, že asistenty nesmí motivovat vlastní zájem, například výdělek. * Švýcarská společnost Dignitas, jejíž klientelu tvoří převážně cizinci, tvrdí, že jejím posláním je umožnit lidem "důstojně zemřít". Svůj zisk údajně převádí na charitativní účely. * Jeden ze dvou švýcarských zákonodárných sborů, Ständerat, začátkem léta navrhl přezkoumání zákona. A to s cílem jasněji vymezit podmínky asistovaných sebevražd. |
