Právě jedno ze sil závodu začali minulé úterý čistit dva horolezci - živnostníci, kteří práci prováděli na základě smlouvy. Za úkol měli seškrábat několikatunový nános, který se za léta nalepil na stěny v průměru asi desetimetrové uzavřené nádrže.
Druhý den odpoledne je přišel zkontrolovat šéf soukromé firmy zajišťující výškové práce Jan Vála, s nímž měli smlouvu o provedení díla. Našel pouze dvě zavěšená lana a tuny vápence u dna. Pomyslel si, že si odskočili do hospody. Bohužel však leželi mrtví pod vápencem.
"Byl jsem tam i ve čtvrtek ráno, ale nemohl jsem to tušit. Měli volnou pracovní dobu," poznamenává Vála. Pátrání po nich začalo až ve čtvrtek večer, kdy jedna z manželek oznámila na policii, že její muž nepřišel již dva dny domů.
Asi v deset hodin večer přijíždějí na místo neštěstí pražští hasiči a začínají vypouštět mletý vápenec. Spodní výpusť se však o několik hodin později zablokuje, je v ní vidět noha jednoho z mrtvých. "Pak jsme nastoupili my. Musel se objednat speciální vysavač, který vyvezl asi sto tun materiálu. Až poté jsme se k nim pomocí horolezecké techniky dostali," vypráví Vladislav Tichý, vedoucí záchranného báňského týmu.
V sobotu brzy ráno se podaří obě těla vytáhnout - muži mají polámané kosti, jeden z nich i páteř. Teplý materiál napomohl také k rychlejšímu rozkladu těl. "Sežeňte nějakou vůni ve spreji, je tam stále strašný puch," stěžoval si včera jeden ze záchranářů s respirátorem na ústech. Právě on vytáhl v sobotu mrtvá těla ze sila. Nyní spolu s kolegy čistí zbývající část sila. Stejně jako jeho vedoucí Tichý i on kroutí hlavou na hazardem obou horolezců.
"Když jsme je vytáhli, zjistili jsme, že pouze jeden byl připoutaný. Navíc vždycky jeden musí toho druhé jistit seshora, což neudělali," říká Tichý, který ve svém oboru pracuje již pětadvacet let. "Pochopil bych to u pětadvacetiletých kluků, ale to snad nebyli žádní nezkušení zajícové," soudí. Je rovněž zřejmé, že v okamžiku, kdy se sesunul jeden z bloků nánosu, se oba nacházeli ve spodní části sila. Pracovat ovšem měli na hoře.
Také uchycení lan bylo podle záchranářů nebezpečné, kriminalisté je i proto odvezli na expertizu. Ve chvíli, kdy se ocitli ve vápenci, nebylo horolezcům pomoci, shodují se pracovníci cementárny. "Během tří minut se udusili. Vápenec, který je v tomto stavu podobný pudru, teče v podstatě jako voda," poznamenává ředitel cementárny Hůlka.
Co se stalo v sile, si neumí vysvětlit ani Vála: "Muselo dojít k nějaké nestandardní situaci. Jednalo se přece o zkušené horolezce. Právě oni čistili předtím v Radotíně dvě další sila," zdůrazňuje Vála. "Veškerou odpovědnost nesou sami, měli jsme totiž uzavřenou dohodu o provedení díla se vším všudy," konstatuje.
A proč se horolezci vydali do spodní části sila? Teorií je nespočetně. "Třeba si chtěli ulehčit práci a nános strhnout zespodu. Anebo jeden spadl dolů, jeho parťák mu chtěl pomoci a slezl za ním. Dnes to však už asi nikdo neprokáže. Zůstane to tedy tajemstvím jen těch dvou. Každopádně porušili bezpečnostní předpisy," míní záchranář Tichý.
Policisté z Prahy 5 případ prošetřují, stejně jako pracovní úřad. "Přizvali jsme i znalce na bezpečnost práce, závěry budeme znát asi za měsíc," uvedla policejní mluvčí Michaela Plecitá. "Lékař konstatoval smrt udušením," dodala.
 Vrchní vstup do sila. Tudy se ještě živí horolezci spouštěli. (24. října 2000) |
 Tým záchranářů čistí nánosy na stěnách sila radotínské cementárny. (24. října 2000) |
 Šéf záchranářů Vladislav Tichý u otvoru sila. (24. října 2000) |
 Tým záchranářů čistí nánosy na stěnách sila radotínské cementárny. (24. října 2000) |
