Jiní měli strach, že ulice zaplaví čínští vojáci, kteří umlčí sebeslabší šepot disentu. Přes hranice se přivalí davy čínských venkovanů, město zaplaví žebráci a zloději. Hongkongská podnikatelská elita vezme nohy na ramena a prchne, trumfovali se další v černých scénářích.
Nyní, po skončení hongkongského roku 10, lze jednoznačně říci: Apokalyptické vize se nenaplnily. Desetiletý pobyt pod čínskou vlajkou vonnému ostrovu, jak zní překlad názvu města, neublížil. Hongkong kvete stejně jako dřív, ekonomické i politické svobody tam v zásadě zůstaly zachovány.
Město se dobře vyrovnalo s asijskou finanční krizí na konci 90. let, neztratilo důvěru zahraničí a zůstalo tygrem. Poslední tři roky ekonomika roste tempem přes pět procent ročně, aktuální nezaměstnanost je na osmiletém minimu.
Jedna země, dva systémy
Když o propršené půlnoční ceremonii ze 30. června na 1. červenec 1997 skončila 156 let trvající britská vláda nad Hongkongem, stanovila dohoda, že si město udrží svůj kapitalistický status a občanské svobody přinejmenším následujících padesát let. Formulka "jedna země, dva systémy“ slibovala široký stupeň autonomie včetně vlastního parlamentu.
Po deseti letech lze říci, že Čína slovo dodržela. Ostatně byla by hloupá, pokud by se zachovala jinak. Bohaté a investice lákající velkoměsto je pro ni nesrovnatelně výhodnější.
Sedmimilionový Hongkong se v mnoha ohledech nadále chová jako země oddělená od Pekingu. Má vlastní měnu a telefonní předvolbu. Jeho právní systém zůstává britský, soudci nosí paruky. Zůstaly i britské názvy ulic.
Volební systém, jakkoli je omezený, je mnohem svobodnější než cokoli v pevninské Číně. Podobně je to s místními sdělovacími prostředky. Pokud se Peking snaží místní záležitosti ovlivňovat, a to si pište, že ano, dělá to rafinovanějšími způsoby, než je přímá intervence, a především ve skrytu.
Místo chudých vesničanů movití turisté
Čínští vojáci jsou v Hongkongu samozřejmě přítomni, ale v uniformě na ulici jsou k vidění jen zřídka. Nastal i příliv pevninských Číňanů, ale namísto chudých vesničanů přijíždějí movití turisté. Mnozí místní boháči, kteří podlehli obavám z pekingské nadvlády a Hongkong opustili, jsou zpátky. Vrátili se s cizími pasy jako pojistkou, ale znovu se usadili v kypícím městě, šťastní, že se temné scénáře nenaplnily.
Socha královny Viktorie nadále trůní uprostřed města v parku, kde se každoročně na výročí masakrů na náměstí Tchien-an-men scházejí tisíce demonstrantů. Včera se s protesty požadujícími více demokracie ostatně setkal i čínský prezident Chu Ťin-tchao, který přijel do Hongkongu oslavit 10. výročí návratu města "do lůna matky Číny“.
Přesto město pochválil za to, že dokázalo v posledním desetiletí čelit výzvám a že demokracie v Hongkongu roste postaru.
Omezená demokracie
Právě stav politických svobod svědčí o tom, že zdaleka ne všechno je v Hongkongu růžové. Kritici médií například uvádějí, že některé z dosud velmi otevřeně píšících novin už tlumí své výpady, aby si nerozzlobily Čínu.
Do plné demokracie má Hongkong daleko. Zákony zaručující kandidátům Pekingu většinu v částečně voleném parlamentu odsouvají oblíbené prodemokratické strany do trvalé menšiny.
"Musíme dosáhnout všeobecného hlasovacího práva, proto je třeba pořádat protestní pochody. Až tady bude demokracie, nebude důvod k demonstracím,“ citovala včera agentura AP Vivian Maovou, jednu z místních aktivistek.
Hongkong je přes všechny vady na kráse stále v módě. Není divu, že v posledních letech přitahuje čím dál větší pozornost také českých firem, které si na jeho území zřizují zastoupení. Je totiž skvělou vstupní branou na lukrativní čínský trh.
Vonný ostrov
• Rozloha: 1104 km čtverečních• Počet obyvatel: 7 milionů, 95 procent jich tvoří Číňané.
• HDP na osobu: 14. nejvyšší na světě, loni 36 500 USD.
• Volby: V současnosti je volena jen polovina poslanců, šéf exekutivy je jmenován 800člennou komisí volitelů většinou souznících s Pekingem. Letos byl správcem už podruhé na pět let vybrán propekingský Donald Tsang.
