Šlo o odpudivé donašečství, které ničí životy a charaktery, nebo šlo o trik, jak uhnout policejnímu nátlaku pod známým heslem „já ty hňupy přechytračím“? Lustrační zákon, který měl být prvním ochranným krokem v tematice estébáctví, zůstal nakonec krokem jediným.
Ve věci fízlovství je chaos, soudy ospravedlňují známé fízly, takže lidem nevinným už není pomoci – nikdo a nic je neočistí.
Přečtěte si všichni, kdo se o to zajímáte a kdo chcete spolupracovníky StB odsuzovat či pardonovat, Kanyzův spis. Úsudek si udělejte sami.
Ale pak se zeptejte na to hlavní: kde jsou ti estébáci, kteří lidi lámali, korumpovali, vyhrožovali jim atd. Jsou jejich obličeje v tisku, aby každý v domě věděl, jaká kreatura bydlí naproti, aby to věděly děti, kolegové? Kde jsou jejich jména? Kde jsou jejich tresty? Estébáci, jak známo, odešli po roce 1989 z vnitra s poctou a odstupným.
Na pódiu hanby zůstali jejich spolupracovníci, ať už jako oběti či aktivisti. U Kanyzova případu je dobrá příležitost: postavte zkusmo před soud Kanyzovy estébáky Vaníčka, Hiřmana, Dvořáka. Žalujte je za vyhrožování, nátlak, úkladné spiknutí proti herci.
Jak dopadnete? Soud se vám vysměje. Proč tedy Kanyza na pranýř, když jeho estébáci nikoliv? Jak máme rozumět spravedlnosti? Kanyzovo angažmá skončilo groteskně.
Ve spise StB se píše:Vystupuje drze, je si vědom, že má své styky. Když byl dotazován, proč se ve věci výjezdní doložky neobrátil na nás, odpověděl: Co bych se s vámi bavil, když se můžu obrátit na toho nejvyššího před bohem, na ministra vnitra? StB dostala strach z Kanyzy.
Koulel to s nimi, bál se prý o role. Ale jaké to byly role? Mjr. Zeman, plynovod Orenburg... Kdo by takové role chtěl?
