Převoz Kristýny, které je nyní 12 let, vypadal jako velká úřední operace. Dívka dostala chřipku a nechodila týden do školy. Celý týden čekali před školou policisté a lékaři. Nakonec se jim podařilo Kristýnu chytit.
Všichni se podle jejího vyprávění tvářili jako milí strýčkové, kteří chtějí jen její dobro. V ředitelně se na ni paní ředitelka mile usmívala. Kristýně řekli, že pojede na běžné psychologické vyšetření. Když ji nakládali do auta, netušila, že půl roku nebude moci vidět svoje rodiče. Problém totiž je, že léčebna neumožnila přístup ani jednomu z rodičů.
Kristýna ani nesměla nikam vycházet. "Ale byla tam spousta dětí, které vymýšlely všemožné triky, jak utéct, protože byly tak zoufalé, že nevěděly, co jiného," vzpomíná dnes Kristýna.
Rodiče, jejichž děti byly nedobrovolně zavřené v léčebnách, se spojili. Připravují žalobu proti České republice, chtějí odškodné za újmu, kterou jejich děti utrpěly. "Vše je teprve na začátku, ale jsme rozhodnuti ten boj podstoupit," říká Kateřina Hlavatá. Její dceru soud na doporučení sociálních pracovníků poslal předloni v říjnu do diagnostického ústavu. Odloučena od matky (směla ji vidět jen jednu hodinu týdně) byla téměř pět měsíců.
"Je to systémově špatně. Trestáme děti za chyby někoho jiného," říká vedoucí oddělení ochrany dětí ministerstva práce a sociálních věcí Klára Trubačová.
Úřady si s neláskou dětí vůči jednomu z rodičů nevědí rady. Přitom věc řešit musí – už kvůli tomu, že otcové a matky, kteří léta nevídají své děti, vyhráli několik žalob u evropského soudu a stát musel platit odškodné. Podobné tahanice o děti řeší i soudy v jiných zemích. "Aby byly zdravé děti zavírány do psychiatrických léčeben, je ale náš unikát," říká Trubačová.
