Třeba jen každoroční změny při vyplňování daňového přiznání mohou přivést člověka k zoufalství.
Ani antiklausovec by nemohl říci, že prezident je "mimo". Nanejvýš by mohl podotknout, jak se i on na kritizovaném kdysi spolupodepsal.
Po přehlednosti a srozumitelnosti zákonů svého času volal i Václav Havel: "Za jistých okolností může dokonce platit, že čím více právníků společnost potřebuje, tím je to s ní horší," řekl v roce 1995.
Zákonů, výjimek, rozličných vyhlášek a nařízení máme opravdu víc, než je zdrávo, a vršící se kupa paragrafů nijak výrazně život lidem nezlepšuje. Mnohdy spíš naopak. Neznalost zákonů přitom stále neomlouvá.
Starořímští patricijové kdysi chránili svou moc i tím, že bránili, aby zákony byly sepsány a zpřístupněny plebejům. Kdo zná zákony, zná svá práva a nedá se s ním snadno manipulovat.
Dnes sice my svobodní občané máme všechny zákony, novely, vyhlášky hezky sepsány i zveřejněny, ale svá práva a povinnosti stejně pořádně neznáme - přibývají a mění se rychleji než počasí.
Představa, že na každý lidský problém je třeba mít po ruce paragraf a na každou situaci výjimku ze zákona, není jen zdejší specialita. Politik vidí problém, rozhořčení voličů a s výkřikem "Sloužím lidu" připíše nový odstavec zákona.
Sprejeři ničí omítky? Sem s dalším paragrafem! Žáci si troufají na učitele? Co takhle malou novelu? Tak se moderní politik stará o všeobecné blaho.
Ministři vláčející týden co týden tlustospisy nových zákonů kdysi říkali: Kvůli přechodu od socialismu. Nyní říkají: Kvůli Evropě. Zítra řeknou: Kvůli informační společnosti. A všichni unisono: Právní řád je nepřehledný. Jeden zákon navíc, naprosto závazný, bychom však potřebovali. Zněl by jednoduše: "Občané mají právo na srozumitelné a přehledné zákony."
