"Mezinárodní rychlík Cassovia z Prahy do Žiliny a Košic odjede ve dvě hodiny sedm minut," hlásí předehraný záznam do rozhlasu. Pak v reproduktorech zachrastí a ozve se "živý" ženský hlas: "Mezinárodní rychlík Cassovia z Prahy do Žiliny a Košic odjede ve dvě hodiny sedm minut nového středoevropského času."
Dělníci, kteří na vedlejším nástupišti nakládají poštovní vlak, se přou o to, co hlášení znamená. "No prostě pojede až za hodinu," říká zkušeně jeden z nich. Cestující z rychlíku po několika minutách začínají chápat, že budou muset čekat. Většina se jen otočí na sedadle a pokračuje ve spánku, pár se jich trousí ven a ptá se průvodčích, zda dostanou na nádraží něco k snědku.
"Myslíte, že si to kafe stihnu dát, ptá se nevěřícně starší Slovák. "Klidně i pět," ujišťuje ho drážní zaměstnanec. Další cestující zakleje, že pojede o hodinu déle, pak ale utrousí, že "hodina u našich drah je normálka".
Lidé v jednom kupé se pustili do diskuse nejen o tom, že musí čekat hodinu ve vlaku, ale o smyslu změny času vůbec. "Je to blbost, k čemu mi je, že ráno odejdou děcka z domu na autobus za světla, když odpoledne je pak už před pátou tma a nemůžou si hrát venku," rozčiluje se sedmatřicetiletý Vladislav z Nového Jičína.
O deset let mladší Marcela z Uherského Hradiště je smířlivější. "Vracím se po několika měsících z Ameriky, překročila jsem několik časových pásem a v Londýně čekala na letišti pět hodin. Nějaká hodina navíc mě nemůže rozházet," říká mladá žena.
Vedoucí vlaku Jan Malárik má na věc jasný názor: "Střídání časů nemá opodstatnění," shoduje se s veřejným odpůrce letního času, pekařem Stanislavem Peckou z Chrudimska. "Jezdím na dráze už 20 let, a vždycky při změně času mám překlopený rytmus. Několik týdnů špatně spím, jsem unavený a nevrlý." Malárik si s dalšími členy posádky vlaku krátí čas luštěním křížovek a počítáním tržby. V Přerově musejí přesednout do jiné soupravy a potáhnou směnu až do Břeclavi.
Zato strojvůdce Jaroslav Jirák z Prahy je s hodinou navíc asi jako jediný spokojen. "Na noční šichtě je to příjemná změna, můžu se aspoň prospat. Jsem domluvený s výpravčím, že mě vzbudí," usmívá se Jirák a rozestýlá si provizorní lůžko v lokomotivě. Strojvedoucí tvrdí, že pauza na spánek je dobrá i kvůli bezpečnosti. "V Přerově přepřahám a čeká mě nazpět Praha," říká.
Hodinu poté, co Cassovia zastavila, se znovu rozběhnou ručičky hodin, ozve se hlášení rozhlasu a po několika minutách rychlík vyráží směrem k Přerovu.
