Výhodou pro malé je strnulost nebo slabost velkých. ODS a ČSSD nabízejí už léta totéž zboží - voliči už zjistili, že je sice laciné, ale také na ně není spolehnutí. ODS slibuje opět rovnou daň, což musí každému, kdo vydělává víc než průměrný plat, znít jako rajská hudba. Jenže takový člověk si dokáže spočítat, že návrh má asi stejnou šanci na realizaci jako to, že v roce 2010 uspořádáme hry zimní olympiády.
Sociální demokraté zase vábí chudé, staré a nemocné. Ti ovšem nejsou o nic hloupější než lidé s nadprůměrnými příjmy a vědí, že ČSSD rozhazuje z cizího. Od osvědčených gigantů nemůžeme očekávat nic přesvědčivějšího kromě toho, že jsou osvědčení, mají aparát a už dokázali, že umějí spravovat zemi.
Další obr se rozdrolil a drolí se dál, jako by na něj dopadly paprsky denního světla. Čtyřkoalice, ohromný lapač protestních hlasů, se díky jedinečnému amatérismu svých vůdců scvrkla ve dvojblok a zesměšnila tak svá vlastní tvrzení o nové politice. Jenže mohou malí proti hrubé síle kamenných obrů vytasit vtip, chytrost, odvahu, zanícení a rychlé nohy? Zdá se, že ne. Jsou sice půlčíci, ale z kamene.
Pravý blok, Důchodci za životní jistoty či zelení patří už k osvědčeným borcům, pro které není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. (A dostat státní příspěvek.) Ani jedna z těchto stran mezi volbami nepřišla s žádným přitažlivým, a hlavně rozumným nápadem, nezískala pro svůj program lidi, kteří dokážou strhnout druhé. Nic nenasvědčuje tomu, že by tito malí byli moudřejší, čestnější a obratnější než ti velcí.
A noví? Cesta změny a Naděje? Diskvalifikuje je už to, že začaly pozdě. A začaly i nešťastně - bratrovražednými válkami u samého zrodu. Potíže jim bude činit i naprostý nedostatek politické kázně a rutiny, který drtí i už skoro dospělou Unii svobody.
Malí nenabízejí nic jiného než právě roztomilou malost. Život není mýtus a vše nasvědčuje tomu, že malí nad velkými nezvítězí. Ostatně lze pochybovat, že by to při tom, co malé strany zatím předvádějí, bylo pro zemi výrazně lepší než vláda kamenných obrů.
