Hnutí STAN sice prvních pět let fungovalo jako ryze regionální uskupení výhradně na Zlínsku, ale i zbylých deset let, co se pohybuje v celostátní politice, představuje dost času na to, aby si některé fundamentální otázky vyjasnilo. Zatím na to čeká.
Přitom to byl docela hezký příběh. Hnutí s tuctovým názvem Nezávislí starostové pro kraj se zviditelnilo, když si starosta Suché Loze Petr Gazdík na den vyměnil funkci s tehdejším pražským primátorem Pavlem Bémem. Všiml si ho Miroslav Kalousek a opřel o rozšiřující se starostenské hnutí svou nově založenou, výrazně pražskou partaj TOP 09. Ideální synergie.
S pomocí topky se nováčci rozkoukali ve velké politice a Kalouskův adjunkt Gazdík politicky rostl. Pak se STAN od topící se topky odstřihl a neúspěšně hledal štěstí v náruči s lidovci.
Dnes má sice stovky starostů a tisíce zastupitelů, ale celostátně je nejmenší, opoziční stranou ve Sněmovně s šesti poslanci a minimálním vlivem.
Před každými volbami vymýšlí, s kým se spojit, a s každým průzkumem preferencí se třese o svou existenci. Prostě nic moc.
Hnutí konsenzu, ne střetu
STAN umí zabodovat ve volbách komunálních a docela i v krajských, postupně z malých obcí expanduje i do středních a větších měst, ale není to rovnoměrné.
Je tradičně silný na Liberecku nebo ve středních Čechách, ovšem Morava je celkově špatná, tam nedokáže konkurovat lidovcům lovícím ve stejných, středových vodách. A v sociálně problematických krajích, na Ústecku či Ostravsku, STAN prakticky neexistuje.
Demokratické síly by měly jít společně proti populismu, navrhuje Gazdík |
Vrcholná politika je opakem komunálu, tam hnutí dlouhodobě jen příštipkaří. Má to svou logiku. Podobně jako třeba lidovci je to uskupení konsenzu, nikoliv střetu.
Hnutí, které sice mnohým nevadí, ale málokdo si dokáže představit, že by řídilo stát. A subjekt, který dlouhodobě postrádá silného lídra. Proto má sice v Senátu, voleném většinovým systémem, nejsilnější senátorský klub, ale ve Sněmovně, vznikající na základě čelního střetu, velké šance nemá.
Posiluje to i názorová rozplizlost Starostů. Ze své podstaty je to neideologické hnutí. Zastupuje lidi od konzervativců po levý střed, jež spojuje jedno: denně řeší opravy chodníků, fungující čističky nebo jak sehnat do obce praktického lékaře.
Na to všechno je dobré mít přímou linku na ministry, náměstky, sekční šéfy, hejtmany. To fungovalo, když se STAN spojil s TOP 09, byl s ní ve vládě a mohl se u svých lidí blýsknout kořistí třeba v podobě změny rozpočtového určení daní, tedy vyvedením části daní z velkých měst do malých obcí.
Od roku 2013, kdy je v opozici, už toho moc nedokázal a snaží se jen tu a tam zaujmout nějakým mediálně vděčným, ale málo reálným nápadem, třeba přesunem centrálních úřadů do regionů.
O tom, jakou váhu klade STAN na vyjasnění programového profilu, svědčí i fakt, že na sobotním sněmu je na to vyčleněna půlhodina, tedy méně, než zaberou zdravice hostů.
Ale jak bylo řečeno, neideologický STAN nemá důvod tlačit se do role ostře vyprofilovaného uskupení. Jeho síla je v regionech, je to ideální druhý či třetí partner do různých koalic, od komunálu až po vládu.
Gazdíka může v čele STAN nahradit Rakušan. Eurokandidátku povede Polčák |
O to více proto překvapuje jeho už několik let se přiostřující kurz, který charakterizuje téma Antibabiš, tvrdá rezistence vůči prezidentovi nebo výrazně protiruská politika. Zatímco k naturelu třeba aktivistické TOP 09 řízný kurz sedí, v pragmatickém starostenském hnutí působí taková politika či žaloby na prezidenta pro velezradu dost cizorodě.
A plány na to, jak STAN iniciuje do dalších parlamentních voleb slepenec „od Bacha po Vlacha“, tedy od pravého středu až po ČSSD, aby v zemi zachránil demokracii, jsou spíš směšné. První generálkou na to má být aktuální široká koalice pro evropské volby, v níž si obrazně řečeno padli do náruče Miroslav Kalousek s Matějem Stropnickým.
Nástup křižáckého kurzu ve STAN je spojován s posílením role celostátního volebního lídra a dnes šéfa poslaneckého klubu Jana Farského. Ten na dlouhou dobu zcela zastínil i šéfa hnutí, mnohem více konsenzuálního Petra Gazdíka, na němž bylo (a dodnes je) až příliš vidět, že předsedu už dávno dělat nechtěl. Do funkce se vrátil jen proto, že tehdejší lídr Martin Půta už v této roli nemohl dál ustát policejní obvinění z korupce.
Právě ona léta se vlekoucí kauza libereckého hejtmana je velkým prokletím STAN, protože Půta byl jediným výrazným lídrem hnutí. Říkalo-li se kdysi, že v Praze by vyhrála volby i Klausova tenisová raketa, platí dodnes totéž pro Půtovo horské kolo na Liberecku, v kraji donedávna ryze ódéesáckém. Kdyby osud Půtovi dopřál setrvat v roli předsedy déle než půl roku, byly dnes STAN možná někde úplně jinde.
Od soboty se o totéž pokusí kolínský starosta Vít Rakušan, jediný kandidát do čela hnutí. I on je mužem, který umí vítězit, ve svém rodném městě naposledy vyhrál volby ziskem 63 procent. Ale třeba v krajských volbách už kouzlo tak nefungovalo, jím vedená kandidátka STAN sice na jeho Kolínsku brala skoro 40 procent, ale jinde v kraji, na Kladensku, Berounsku nebo ve skoro sousední Mladé Boleslavi, sotva čtvrtinu.
Rakušan je dosavadní první místopředseda STAN, takže velké revoluce čekat nelze. Bude to nový lídr, nebo spíš další příjemný chlapík, který neurazí, ale ani nenadchne?
