Di Maio stojí v ostrém kontrastu hlavně k Beppe Grillovi, sedmdesátiletému komikovi, který populistické hnutí založil a jehož květnaté vyjadřování a dohánění do krajností už dlouho patří k italské každodennosti.
Grillo ovšem nedávno vyjádřil přání se od „dozrálého“ Hnutí pěti hvězd vzdálit, spustil nový blog (dříve hnutí fungovalo přes ten jeho) a vrátil se na divadelní prkna, kde jej myšlenka založit hnutí založené na přímé, participativní demokracii původně napadla.
Scénu napříště ovládá jeho neposedný korunní princ. „Aktivisté (členové Hnutí pěti hvězd) si jej velmi oblíbili. Jeho síla spočívá jednoduše v tom, že je naprosto jiný než Beppe Grillo – liší se zevnějškem i způsobem komunikace,“ říká profesor Alberto Castelvecchi.
Di Maio do hnutí vstoupil v roce 2007 a za méně než deset měsíců vystoupal v hierarchii až na vrchol. V roce 2010 sice neuspěl v místních volbách v rodné Neapoli, ale o tři roky později se stal místopředsedou Poslanecké sněmovny a později i nepopiratelným politickým vůdcem Hnutí pěti hvězd.
Hnutí jej loni v září přirozeně nominovalo jako svého kandidáta na premiéra – při hlasování po internetu jej podpořilo 82 procent členů. Kritici křiklavý výsledek připisují absenci reálného protikandidáta.
„Di Maiova image byla vybudována tak, aby působil umírněně a líbil se matkám,“ napsal novinář Jacopo Iacoboni, který o mladém politikovi ve své knize napsal, že jej „zcela vytvořila (poradenská společnost) Casaleggio Associati“. Ta spravuje internetovou doménu hnutí i jeho činnost.
Syn bývalého šéfa Italského sociálního hnutí (MSI), dnes už rozpuštěné neofašistické strany, označení populista odmítá. Je to podle něj pejorativní nálepka na Hnutí pěti hvězd. Ujišťuje, že si nepřeje Itálii extremistickou ani protievropskou.
Teď mají otěže mladí, odráží Di Maio kritiku
Mladý kandidát na premiéra zachovává za všech okolností klid, tvrdí jeho spolupracovníci. Zosobňuje záruku vážnosti, která se hnutí dlouho nedostávala. Třebaže tím riskoval, že se rozejde s ortodoxním křídlem hnutí, umírnil svou rétoriku ohledně odstoupení z eura, které už nepojímá jako aktuální otázku, či stran politického spojenectví s jinými stranami, jež zcela nevylučuje.
„Pokud nebudeme moci vládnout sami, jak si přejeme, veřejně vyzveme (ke spolupráci) další politické síly, které se dostanou do parlamentu,“ prohlásil Di Maio nedávno. Italský volební systém zvýhodňuje strany, které dokážou vytvořit předvolební koalice, zatímco protisystémové hnutí značnou část svých příznivců získalo tím, že taková spojenectví odmítá.
Italské Hnutí pěti hvězd otočilo, z programu škrtlo referendum o euru |
„Co se týče etiky a imigrace, připomínají názory tohoto kandidáta na premiéra surfaře, který se vždycky sveze po nějaké vlně,“ napsal před časem katolický týdeník Famiglia Cristiana.
„Zvolili si konkrétního člověka, anebo to, že se podvolí radám a nechá se vést?“ ptá se umírněný deník La Stampa, který upozorňuje na kandidátův „nevýrazný životopis“.
Nedostudovaný právník Luigi Di Maio naskočil do víru politiky velmi mladý. Jeho pracovní zkušenosti jsou krátké – chvíli spravoval webové stránky, byl asistentem režie, živil se i jako ostraha na stadionu. Kritici jej považují za loutku v rukou Beppe Grilla a myslí si, že není dostatečně intelektuálně zdatný na to, aby vedl třetí nejsilnější ekonomiku eurozóny.
„Rakouský kancléř je stejně starý jako já, francouzskému prezidentovi je 40 let. Teď nastoupili mladí,“ odpovídá na to Di Maio.
