Teď pedagogové žádají ministryni Buzkovou "důrazně", aby bylo na slušné platy. S pravděpodobností hraničící s jistotou ostrouhají. Jejich "důrazné" apely zabírají stejně jako výhrůžné nóty ostrůvku z konce světa adresované velmoci. V
láda se zaprvé zabývá sama sebou, nikoli vládnutím, a zadruhé všechny argumenty pro vyšší příděl peněz na vzdělávání stejně dávno zná.
Recept na úspěch zemí v 21. století je totiž nejveřejnější ze všech veřejných listin: vědecké objevy, špičkové technologie, nízká korupce a vzdělání.
Kdo nevaří podle něj, zaostává. Recept nám až pod nos strkají všemožné evropské i světové instituce a organizace - to abychom náhodou nezapomněli.
A my? Pokýváme hlavou, dáme do programového prohlášení vlád cosi vznešeného o "společnosti vzdělání" a pak radši investujeme třeba do podpor v nezaměstnanosti.
Na vzdělávání putují jen čtyři procenta národního důchodu. Ti, kteří vítězí, dávají mnohem víc, i skoro dvojnásobek. Vysokoškolský diplom má 36 procent Američanů, více než pětina Evropanů ale jen desetina lidí u nás. Na záda hledíme i Estonsku či Litvě.
Učitelé na zdejších univerzitách berou průměrně tolik, kolik by brali i u strojů ve fabrikách. Krátce: míříme mezi outsidery.
Na Strakově akademii (jak výmluvný název pro sídlo vlád!) by už dávno měl vlát prapor s heslem "Bližší košile než kabát". To aby lid věděl, že ministři - bez ohledu na proklamace - vždy radši utrácejí v přítomnosti, než investují do budoucnosti.
Nezmění-li se nic, budeme na prapor vyšívat "Hloupost vítězí".
