Soudkyně Veronika Cukerová si Hlinovského nechala přivézt z vězení. Než začal mluvit, obžalovaného policistu si pozorně prohlížel. Jeho výpověď v podstatném bodě vyvracel. „Před autem nikdy nebyl,“ řekl. Neviděl prý, že by policista opustil svůj vůz, a domníval se, že střílí z jeho zadní části.
Hlinovský také odmítl, že by jeho přítelkyně Michala nebyla připoutaná nebo se za jízdy odpoutala. Seděla prý po celou dobu na sedadle spolujezdce, nepokoušela se nijak schovávat. „Nebylo kam,“ řekl Hlinovský.
Popsal také, jak musel šlápnout na brzdu ve chvíli, kdy brzdilo auto před ním. Policejní vůz narazil do citroënu, otočil ho o 180 stupňů a přirazil na svodidla. Hlinovský se však téměř okamžitě opět rozjel, a to do protisměru. „Chtěli jsme ujet policii, protože auto bylo kradený,“ vysvětlil důvod zběsilého útěku, při kterém ho prý jeho spolujezdkyně povzbuzovala.
Smrt své přítelkyně, se kterou tehdy chodil jeden a půl měsíce, si Hlinovský vyčítá. „Že jsem ji vůbec vzal do toho auta,“ řekl. Soudkyně Cukerová se ho zeptala, co by dnes udělal jinak. „Vůbec bych nejel,“ uvedl.
Tišler s kolegou Alešem Černým pronásledovali 1. února 2012 časně ráno kradený vůz Citroën Berlingo od tunelu Mrázovka. Po nehodě Tišler podle svých slov vyběhl z auta a začal střílet. Mířil na kola, minimálně dvě střely ale pronikly do nitra vozu a zezadu zasáhly spolujezdkyni, o níž policisté podle svých slov neměli tušení.
Znalec Ivan Procházka popsal, jak střely trefily Michaelu do zad. Jedna z nich zasáhla srdce i plíci a vyšla z těla ven. Druhá střela zůstala uvnitř, poškodila plíci. „Bezprostřední příčinou smrti byl průstřel srdce. Smrti se nedalo zabránit,“ uvedl.
Michalu našli v autě policisté. Vypověděli, že byla zaklíněná mezi sedadly. Tišlerův kolega její polohu popsal tak, že vypadala, jako když se snaží dosáhnout zezadu pod sedadlo řidiče. Hlinovský ale nic takového nezmínil. S dívkou prý třásl, aby ji přivedl k životu. Když se mu to nepodařilo, utekl.
Policisté ho dopadli po devíti dnech. Dnes si odpykává čtyřletý trest. K soudu ho jako svědka přivedla eskorta.
O Tišlerově vině či nevině soudkyně ještě nerozhodla. Zpočátku jeho postup prověřovala inspekce. Dospěla k závěru, že trestný čin nespáchal. U soudu se Tišlera zastali i jeho nadřízení. „Jsem u policie přes 20 let a za tu dobu jsem neměl lepšího policistu. Co Jirka Tišler řekl, to platilo,“ pochválil ho jeho bývalý šéf.
