Předně se čeká na další volby, totiž senátní, protože přímé volby hlavy státu se hned tak nedočkáme. Rozložení sil v Senátu pochopitelně prezidentský zápas ovlivní.
Obsazení postu prezidenta bude tedy velmi pravděpodobně spíše obchodem mezi stranami než průhledným soupeřením silných mužů - osobností. (O smysluplné kandidatuře nějaké ženy zatím nikdo ani neuvažuje.) V politických obchodech však není dobré příliš brzo odkrývat karty, už vůbec ne před veřejností, které přece do prezidentských tahanic nic není, že.
Spíše psychologickým problémem je to, že obdivovaný i proklínaný Václav Havel má přece jen příliš velkou autoritu. Každý, kdo zatouží po trvalém bydlišti na Hradě, na sebe bere nevděčnou roli. Musí totiž vlastně říci: "Ano, já se cítím na to, stát se jeho nástupcem." Prezidentské křeslo Češi vnímají spíše jako trůn monarchy, takže strany se se svými charizma postrádajícími figurami nechtějí vytasit moc brzo. Dva charizmatici by tu samozřejmě byli - Klaus a Zeman.
Jenomže ti mají charizmatu tolik, až si tím škodí. Každý z nich může sice počítat se silnými spojenci, až věřícími, chtělo by se říci, ale také s mocnými odpůrci. Kolik postav tedy zůstane ve hře? Hodně. Exministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, rektor univerzity Ivan Wilhelm, lékař Zdeněk Dienstbier, předseda Senátu Pithart, bývalý šéf Akademie věd Rudolf Zahradník, ombudsman Otakar Motejl a kdoví kdo ještě.
Žádná tragédie, ale ani žádný zázrak.
Ačkoliv je budoucí prezident nejistý, můžeme počítat s jedním: doba "prezidenta monarchy" v naší zemi pravděpodobně končí. Příští hlava státu vzejde z kompromisu mezi politickými stranami a na Hradčanech usedne ten, kdo bude nejméně vadit většině zákonodárců. Současné rituální přešlapování kolem kandidátů tak tuto realitu pouze potvrzuje. Hledá se normální úředník do normálních poměrů.
