Mareš s Mlynářem jsou jedinými členy odstupujícího kabinetu Vladimíra Špidly, kteří nemají poslanecký mandát. Proto je jejich "cena" pro Stanislava Grosse, který pro svou příští vládu shání každý poslanecký hlas, skoro nulová.
Zajištěná budoucnost v podobě příslibu lukrativního postu zatím ani jednoho nečeká. "Asi půjdu zase učit," naznačil Mareš své plány hned po Špidlově demisi.
Dosud neúspěšně se po novém zaměstnání "poohlíží" i Mlynář. Tvrdí, že už sice obdržel několik nabídek, jistotu, kam zamíří, však nemá. "Opravdu nemám nic domluveno," řekl. Někdejší šéfredaktor Respektu prý ví jen to, že se nechce vrátit k novinařině, kterou kvůli politice opustil.
Tak dobře, jako to svého času dokázali exministr financí Ivan Kočárník (který se stal šéfem dozorčí rady České pojišťovny) a bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík (který řídí České aerolinie), se o sebe dokáže postarat jen málokterý "vysloužilý" politik. Vyprávět o tom může někdejší ministryně zdravotnictví Marie Součková, kterou její strana nechala "na holičkách".
Od března, kdy musela z vlády odejít, práci nemá. "Kvůli politice jsem musela opustit svou soukromou lékařskou praxi. Získat znovu všechna nutná povolení mi bude trvat nejméně rok. Navíc není jisté, jestli se mnou zdravotní pojišťovny uzavřou smlouvu, protože v Brně, kde bydlím, je dvaapůlkrát víc lékařů, než je potřeba," říká Součková.
Přežít obtížné období jí pomáhají úspory z dob, kdy ještě byla ve vládě. "Něco jsem našetřila, žiji skromně, tak to snad nějak přečkám," míní Součková.
Mnohem obezřetněji si při vstupu do vrcholné politiky počínal exministr spravedlnosti Karel Čermák. Své zavedené advokátní praxe se nezbavil, jen ji načas přenechal svým čtyřem kolegům. "Už jsem se vrátil zpátky. Nastoupil jsem hned 1. července," pochvaluje si svou prozíravost Čermák.
