V jednom dějinném období se literáti k majetku dostali – za komunistů.
Pokud se proměnili v propagandisty, stát je obdarovával. I když štědrost to byla zas jen relativní – doma vypadal laureát jako boháč, za západní hranicí zas jen holý zadek. Byl tedy doma rád. Honosil se autem z tuzexu a na čtenářstvo pohlížel vlídně.
V knihkupectvích je dnes živo jak nikdy. Tisíce titulů, spousta kupujících.
Výsledkem je, že krom hrstky nejšťastnějších jsou literáti chudí – většinou se psaním neuživí. I ti nejúspěšnější literáti se svými dvěma miliony ročně – co to je proti desítkám milionů, které dostávají státní a odboroví činitelé ve státních dozorčích radách za to, že mají zadek v židli? U nás se vždy vyplácí přitulit se ke státu. Tak se nejsnáze dělá majetek, ať už jsi literát nebo ekonom.
V malé zemi je i literární trh malý, zato ruka státu štědrá. Umělce čeká sem tam nějaká zanedbatelná cena a krutá bitva na trhu umění. Kdo má se svými výrobky úspěch, kdo je populární, dočká se i peněz. Tak to chodí. Ostatní se mohou utěšovat, že Franz Kafka si také psaním nevydělal nic. Že nejsou Kafkou, nýbrž zapomenutými škrabáky, dozvědí se naštěstí až dlouho po smrti.
Chudý český literát slul věhlasem otce a vychovatele lidu. Požíval úcty. Dnes je také chudý, ale neváží si jej nikdo. Psát ovšem nemusel, mohl si vydělávat jinak. Přesto máme literátů mnoho. Bůh ví, proč tolik lidí píše. Čím víc je literátů, tím méně se čte. To má svou logiku. Čím víc je spisovatelů, tím víc je špatné literatury.
Jenže špatná literatura se čte. Nečte se ta dobrá.
Za komunistů, kteří literaturu hubili dost systematicky, se věřilo, že český národ je mimořádně kulturní.
Byl to omyl. Žádného superliteráta Česko nehledá. Lidé jsou naopak rádi, že se spisovatelů zbavili. Trochu se s nimi otravují před maturitou, ale pak už je klid. Jsou lepší způsoby, jak kulturně trávit čas. Superjídlo, superzpěváci, supersex. Nečtěte, vypadá to hloupě.
Otázkou je, co nabízejí spisovatelé čtenářům. Má vůbec smysl se o jejich díla zajímat? Copak není dost starých knih s kvalitou prověřenou časem? Ani ty nestihnete osobně přečíst.
Někdo je naštěstí přečetl, na internetu jsou výcucy. Ke čtení nových knih není důvod.
Možná je tradiční chudoba českého literáta zasloužilá. Často se ukáže už během příští generace, že mistrovo dílo je nesmyslné. O některých mistrech se za pár desítek let neví nic. Kdo by do tak nejistého podniku investoval. Dá se to shrnout do ekonomické poučky: Píšeš? Máš myšlenky? Nápady? Tak chcípni hlady, to ti bude slušet. Už to, že jsi chudý, ukazuje, jak jsi k ničemu.
Ohromné příjmy státních služebníků naopak ukazují jejich důležitost.
Dřív musel spisovatel státu v knihách pochlebovat, aby něco dostal. Dnes se dává rovnou činitelům státu. Ani nemusí žádné nejapné knihy psát.
Zlatá rada dětem: Nepište knihy, buďte státními činiteli!
