Podepsala jste se svojí stranou smlouvu, která vás zavazuje hlasovat v souladu s rozhodnutím vedení VV. Neměla jste s tím jako právnička problém?
Měla. Jako právnička, nikoliv jako člověk. Diskutovali jsme to i s kolegy právníky horem dolem. Cítím tam hraničnost s ústavními zásadami, na druhou stranu i ty ústavní zásady jdou trochu proti sobě.
Ve slibu poslance všichni slibujete na svoji čest, že svůj mandát budete vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, smlouva vám zase nakazuje poslouchat vedení své strany. To je pro vás totéž?
Pokud se mé svědomí bude rozcházet s názorem vedení, složím mandát a odejdu.
Tomáš Sokol napsal, že ten, kdo takovou smlouvu podepsal, neví o demokracii vůbec nic a je z hloubi duše bolševik, byť možná jednadvacátého století. Co byste Tomáši Sokolovi vzkázala? Že neví nic o právu?
Pan Sokol je vynikající právník, jistě má pro své závěry důvod. Neb máme v této zemi smluvní svobodu, zcela svobodně jsem se rozhodla tuto smlouvu podepsat a považuji to vlastně za vzkaz voličům: Tato nová strana nebude pytlem blech, který se po vstupu do Poslanecké sněmovny rozuteče.
Jak vaši zřejmě budoucí koaliční partneři přijali vaše internetová referenda?
Myslím, že to považují za něco poněkud exotického. Ale… už se s tím naučili žít.
Přemýšlíte o tom, že většina - ve vašem případě internetových hlasujících - nemusí vždy zvolit optimální řešení?
Určitě je to možné, ale na nás jako politicích je vysvětlit hlasujícím, pro co a proč by se měli vyslovit. Pokud toho nejsem schopna, pak mám smůlu.
Vaši véčkaři budou rozhodovat i o tom, zda máte podepsat koaliční smlouvu. Může se tedy stát, že kvůli několika tisícům lidí na počítači tato vláda nevznikne?
Vysoce teoreticky se to stát může. A bude to další test pro nás, zda jsme schopni obhájit to, co jsme vyjednali.
Jste tedy schopni, byť jak říkáte vysoce teoreticky, zatratit relativní stabilitu země kvůli internetové anketě?
Jsou to naši voliči a my jsme do toho vstupovali s tím, že jim tuto možnost dáme. Tohle všechno musí být vysvětleno před hlasováním. Doufám, že véčkaři pochopí, proč vypadá koaliční dohoda tak, jak vypadá, a tu podporu nám dají.
"Dobro je zákaz kouření"
Až bude Sněmovna rozhodovat o jednotlivostech, kam až své véčkaře pustíte?
Já třeba považuji za velmi zajímavou otázku kouření a nekouření v restauracích. Teď si možná naběhnu, ale já jsem militantní nekuřák a jsem velmi znepokojena z toho, jak nám dopadlo referendum v této věci, kdy nekuřáci vyhráli asi jen o půl procenta.
Jste tedy pro plošný zákaz kouření ve všech restauracích, které jsou soukromými podniky?
Ano.
Pořád nerozumím tomu, proč nenechat majitelům svobodu v rozhodnutí, pro koho je jejich hospoda, a hostům svobodu v tom se rozhodnout, do jaké hospody půjdou.
Jenže kouření bohužel nemá dopad jen na ty lidi, kteří kouří, ale i na celé hospodářství.
Myslíte v těch miliardách vybraných na spotřebních daních a DPH z cigaret?
Ale škody způsobené na zdraví občanů považuji za dalekosáhlejší dopad.
Očima B. TachecíNení zjevně tak střelená jako Ally McBealová, ale vizáží by do party mladých bostonských právníků skvěle zapadla: v perfektně střižených černých amerických šatech, štíhlá, s rozevlátými lesklými (neblond!) vlasy a ve velkých černých brýlích přicházela rázným krokem po betonovém nádvoří před MFD. Na minutu přesně. Jen intuitivně jsem rychle típla cigaretu (ta intuice se později ukázala jako správná) a v džínách s pytlem přes rameno si začala připadat jako bezdomovec. Karolína Peake rozhodně není hloupá a rozhodně je naprosto civilně příjemná. Nehrne se do žádného kamarádění, jak to občas někteří ve vztahu k novinářům zkoušejí. Byla prostě tak akorát fajn. Pochopitelně z jejích očí nelze odhadnout, má-li buňky na politiku nebo ne. Ale nějak podvědomě jsem si celou dobu našeho rozhovoru přála, aby měla. |
Na cestu nekouření. To je pro mne dobro. Prostě si myslím, že kouření je strašlivá věc a jedna z výjimečných věcí. Nejsem běžně stoupenec ochrany lidí před jimi samotnými, ale v tomto případě si prostě myslím, že je to správné.
"Rath překonal moje negativní očekávání"
Liší se vysoká politika od vašich původních představ?
Ano. Třeba zasedací sál Poslanecké sněmovny je daleko menší, než jak se zdá v televizi. A všechno je daleko náročnější, než jsem si představovala. Byla i milá překvapení. Někteří lidé mi moc sympatičtí nebyli, ale teď začínají. Třeba Marek Benda. Pak jsou ovšem lidé jako David Rath, kteří zcela předčí má očekávání v negativním slova smyslu.
Co se vám přihodilo s Davidem Rathem?
Už jeho první vystoupení ve Sněmovně… zkrátka způsob jeho projevu je mi bytostně nesympatický.
Je-li to všechno náročnější, než jste čekala, tak máte teď větší úctu k dinosaurům, kteří zřejmě v minulosti přece jen museli něco dělat?
Určitě. Nechci je házet do jednoho pytle, mám úctu ke každému, kdo se aspoň snažil něco dělat.
Nebyla prizmatem toho, co teď zažíváte, vaše předvolební hesla až příliš zjednodušená?
Voliči museli rozumět tomu, co je naším cílem. Myslím, že už tu byla únava z politiků, kteří si dokážou nebo nedokážou něco představit - my jsme se snažili jít rovnou k věci. A teď už si taky začínáme některé věci jen umět představovat! (smích)
Takže byli, nebo nebyli jste naivní, když jste vyvolávali hesla typu deset miliard z obrany do školství?
Nechtěla bych se přiznat k naivitě. Zcela jasně jsme definovali cíle, o které se snažíme i teď. A samozřejmě víme, že reálná politika je umění možného, zvlášť když tam nejste jako jediní. Zkrátka těch cílů musíme dosáhnout někdy oklikami.
Jste neustálý bojovník proti politikaření - nebojíte se, že ty okliky přerostou v něco podobného?
Ne, ne. Politikařením myslím intriky, osobní invektivy, zákulisní jednání, která zpochybňují dohody. A s tím jsem se zatím nesetkala.
Proslavila jste se větou - cituji: Ráno jsem si něco myslela, ale teď si myslím něco jiného, takže to raději necháme na zítra, třeba ještě změním názor... Koukám, že vás samotnou pobavila.
Usmívám se, protože jsem to myslela trošku jako nadsázku. Ale stojím si za tím - názory nemění jen pitomec. Jsou zásadní věci, za kterými si stojím, ale je spousta těch, na něž se můj názor vyvíjí podle informací, které získávám.
Nebojíte se, že se rozplyne hranice mezi těmi, na které názor měníte a na které ne?
Tam je určitě důležitá zpětná vazba vašeho okolí. Nenechávám si věci z politiky pro sebe, diskutuji to se svým mužem, rodiči, kolegy.
Ministryní? Příliš velké sousto
Za VV jste v expertním týmu pro oblast bezpečnosti, práva, spravedlnosti a korupce. Troufla byste si být ministryní spravedlnosti?
Daleko raději bych se nějakou dobu otrkávala v Poslanecké sněmovně. Mám ještě dvě malé děti a považovala bych zátěž s ministerským křeslem za příliš velkou.
Takže bez rodiny byste to vzala?
Vůbec ne suverénně! To závidím mužům, kteří by vzali jakékoliv ministerstvo nebo ředitelskou funkci - tuto ambici já nemám. Muži zkrátka mají tendenci se přeceňovat a ženy podceňovat.
Karolína PeakeNarodila se v roce 1975 v Praze, kde také vystudovala Anglické gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala jako koncipientka v advokátní kanceláři, od roku 2006 působí v zastupitelstvu městské části Praha 1. V Praze 1 také spoluzakládala mateřské centrum. Je místopředsedkyní strany Věci veřejné, za kterou kandidovala v roce 2009 do Evropského parlamentu a nyní do Sněmovny. V rámci vyjednávání o vznikající vládní koalici působí v odborné komisi pro oblast bezpečnosti, práva, spravedlnosti a korupce. Je vdaná za Charlese Peaka, Australana česko-čínského původu, má dva syny. |
Čistě konverzačně. Od vedení strany.
A vy jste čistě konverzačně řekla, že děti mají hlad a musíte domů?
Rozhodně jsem neřekla, že nemám zájem. Spíš něco ve smyslu: Prosím vás, raději ještě ne.
Prosazují VV do vládní funkce Víta Bártu?
To není na pořadu dne. Ale dovedu si ho na některém ministerstvu představit, protože je to mimořádně schopný manažer.
Zajímalo by vás v takovém případě, jak se vyvíjí objem veřejných zakázek pro firmu ABL? Vzpomeňme na ministra Řebíčka a jeho-nejeho stavební firmu.
Samozřejmě, o jakoukoliv zakázku, které by byla ABL účastna, bych se zajímala velmi podrobně. Jen připomínám, že máme etický kodex, podle kterého nesmíme podpořit jakoukoliv státní zakázku pro naše sponzory.
Práce v zastupitelstvu mne i přes určitou frustraci baví, říkáte na svých web stránkách. Vážně si myslíte, že vysoká politika se dá dělat bez frustrace?
To si nemyslím: zatímco na zastupitelstvu je frustrace malá, ve vysoké politice je velká. (smích) Člověk se musí trošku obrnit, zvyknout si na to, že ne vždy vyhraje to, co vyhrát má. Ale jste-li členem koalice, šance jsou větší, než když bojujete z opozičních lavic, jako v našem případě na zastupitelstvu Prahy 1.
Váš manžel je Australan - je to tak, že moderní emancipovaná česká žena si snáz vybere mezi cizinci?
Neřekla bych. V mém případě to byla úplná náhoda. Spíš jsem se tomu bránila, protože jsem patriot a stejskavka a odstěhovat se jen z Prahy, natožpak do ciziny, je pro mne nepředstavitelné.
Manžel je z vašeho politického angažmá nadšen?
Jak kdy. Když jsem začínala v zastupitelstvu, velmi mne podporoval, byl nadšen. Myslím, že i teď je v podstatě hrdý na to, že jsem se dostala do parlamentu. Samozřejmě už není tak nadšen, když domů dorazím v deset a nemám náladu se bavit a jdu si do postele číst.
Když se tak chovají muži, je to považováno za běžné a normální, že?
Je to děsná nespravedlnost.
Jste feministka?
Tak… já nevím. Myslím, že ženy to mají trošku zakódované: když jsem ve Sněmovně, chtěla bych být s dětmi, když jsem s dětmi, žere mne, že nejsem ve Sněmovně. Je strašně těžké to vybalancovat. A je to jedna z věcí, které bych se chtěla ve Sněmovně věnovat - vytváření příležitostí pro zkombinování rodinného a profesního života.
Proč se bojíte říci, že jste feministka?
Rovné příležitosti považuji za věc tak přirozenou a nutnou, že necítím potřebu to verbalizovat.
