Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hlásí se Michal Nanoru z New Yorku. Jak (ne)snadné je být velký

  8:33aktualizováno  8:33
Po sakra dlouhé době hlásí se z New Yorku náš nestálý dopisovatel, referent o tamějších výstavách a jiných událostech Michal Nanoru, aby oslovil svého pomyslného Vaška, a zase mu jednou něco pověděl, co za oceánem v galeriích viděl.

Andreas Gursky: Bangkok, Oceans; pohled do výstavy v Gagosian Gallery. New York, listopad/prosinec 2011. | foto: www.gagosian.com - Rob McKeever

Ahoj Vašku,

rád jsem tě zas viděl, aspoň jsem nemusel ťukat všechno do stroje! Ale tady to jede furt dál. Fotografové Andreas Gursky a Edward Burtynsky v Chelsea vystavovali svoje nové soubory tři bloky od sebe. Němce Gurského a Kanaďana Burtynského spojuje víc než jenom slovansky znějící jména. Oba se narodili v roce 1955 a oba fotí civilizaci se vší hodnotovou ambivalencí toho slova. Známí jsou nejenom rozměry printů, ale i námětů – skladišť, obchodních center, průmyslových zón, povrchových dolů nebo davů, často viděných z takové dálky, až se rozpadají do abstrakce. Globální rozpětí, spektakulární technická náročnost (v každém záběru vidíš vrtulníky, vysílačky, goretexy a metry gaffy) a radikální odstup většinou nutí diváky k filozofování a spekulace o tom, jestli takhle to vidí Bůh, nejsou nikdy daleko.

Andreas Gursky: Bangkok, Oceans; pohled do výstavy v Gagosian Gallery. New

Andreas Gursky: Bangkok, Oceans; pohled do výstavy v Gagosian Gallery. New York, listopad/prosinec 2011.

Velkolepé bývají i ceny – Gurského Rhein II drží čerstvý rekord coby nejdražší fotografie v historii – 4,3 milióny dolarů – a to i přesto, že vezmeš-li v úvahu míru digitální manipulace, můžeš vést spory o tom, co je to fotografie a jak se liší třeba od ilustrace. Jeho diptych 99 Cent II je na třetím místě a další printy z téže edice na pátém a sedmém místě (těsně před fotkou dalšího slavného nositele slovanského jména, Dimitrije Medveděva, což ti dá další představu o hodnotě toho žebříčku).

Burtynsky se prodává za podstatně míň, nejdražší fotky v Bryce Wolkowitz nabízeli za 42 tisíc dolarů a jestli jsi někdy v poslední době viděl jeho práce, asi nemá cenu se tě snažit napínat – ani sdílená výstavní čtvrť není pro něj lichotivé srovnání.

Andreas Gursky: Bangkok, Oceans; pohled do výstavy v Gagosian Gallery. New

Andreas Gursky: Bangkok, Oceans; pohled do výstavy v Gagosian Gallery. New York, listopad/prosinec 2011.

Neexistující oceány

Gursky v Gagosian ukazuje dva soubory. Úplně nový Bangkok a loňské Oceans, které však New York ještě neviděl. Jestli jde věřit tiskové zprávě, Oceány inspirovala obrazovka s trasou letu na lince Dubaj-Melbourne. Na cestu mezi zubatým diagramem velikosti iPadu a vysokým rozlišením dva a půl metru vysokých finálních výstavních printů tentokrát vrtulníky nestačily – přešlo se rovnou na satelity. Gursky překvapivě neletěl do vesmíru a dál seděl u obrazovky, kde kompiloval fotky z internetu. Dostupný materiál se soustředil převážně na pevniny, takže velkou část hladin si musel vytvořit sám, „uměle“. To, co vypadá jako klasický satelitní snímek v luxusním rozlišení (na stěně máš tendenci na něm hledat parníky), je několik satelitních map spojených dohromady a mezi nimi nekonečná, jakkoli poučená Gurského představivost.

Andreas Gursky: Bangkok, Oceans; pohled do výstavy v Gagosian Gallery. New

Andreas Gursky: Bangkok, Oceans; pohled do výstavy v Gagosian Gallery. New York, listopad/prosinec 2011.

V druhém souboru, Bangkoku, pak Gursky zoomuje na jediný proud, Chao Phraya, řeku a stoku dvanáctimiliónové thajské metropole. Plavou v ní kondomy, pneumatiky a leklé ryby a věřím, že i stará bačkora, protože za tu podle mě tenhle soubor stojí. Šest fotek na jedno digitální brdo. Na rozdíl od monumentálních, ale sofistikovaných oceánů vypadají jako jedna velká naporcovaná olejová skvrna, manipulace okouzlená technologií, jakých vídáš tady v galeriích dost (i když nikdy na takové škále). Nechtěně taky připomíná čínskou kýčovitost, která nemůže být dál německé formální dokonalosti a odměřenosti estetiky západoevropské vzdělanosti. V Oceánech se naproti tomu potkává praktická kartografie důvěrně známého obrazu z letadla i školního atlasu s novou digitální živostí, tradicí abstraktního umění i krajinářství a pulzuje jak sám oceán. Jak ta amorfní bytost ze Solaris – něco známého, ale zároveň nečekaného a neuchopitelného.

Jedna jako druhá

Burtynsky má z loňska svojí vlastní sérii věnovanou vodě i mapám ropných skvrn, Water – Gulf Of Mexico, ale tady na to šel trochu opačně. Zatímco Gursky zůstává v Düsseldorfu u počítače, Burtynsky se v Dryland Farming vydává 600 metrů do vzduchu. Zatímco Gursky „fotí“ slanou vodu, Burtynsky polopoušť v severovýchodním Španělsku. Krajina je to divná, skvrnitá, současně vyprahlá i obdělávaná a připravuje fotografovi půdu pro jedny z jeho nejabstraktnějších „vyrobených krajin“ – snad krom Urban Mines.

Edward Burtynsky: Dryland Farming; z výstavy v galerii Bryce Wolkowitz Gallery,

Edward Burtynsky: Dryland Farming; z výstavy v galerii Bryce Wolkowitz Gallery, New York; podzim 2011

U Burtynského když to není důl, je to rafinerie, když ne recyklace lodí, pak stavba přehrady, vždycky krásné a plné obdivu k lidské tvořivosti i přírodě a vždycky koketující s abstrakcí, ale pořád připoutané k realitě. Perspektivu může potlačit, ale jeho estetizované skládky jsou pořád konkrétní skládky v prostoru a čase, spíš než aktualizované obecné vzorce. Tady je však fotek v souboru 32 a těžko bych rozeznal jednu od druhé. Jazykem National Geographic opakují starou fyzikální pravdu – země viděná hodně zdálky opravdu vypadá jako viděná hodně zblízka. Když to děláš správně, začne být brzy jedno, jestli se díváš do mikroskopu nebo dalekohledem. A když tomu nedáš něco navíc, vždycky to bude vypadat jenom jako koberec od Cavalliho.

Edward Burtynsky: Dryland Farming; z výstavy v galerii Bryce Wolkowitz Gallery,

Edward Burtynsky: Dryland Farming; z výstavy v galerii Bryce Wolkowitz Gallery, New York; podzim 2011

Otázka odstupu

Nemám touhu se přidávat k interpretacím galeristů, kteří všem třem souborům přisuzují významy spojené s globálním oteplováním. Těžko dneska v přírodě vyfotíte nějaký celek, který s ním spojený není (a na to jsou podle mě povolanější – jak říká fotograf Joel Sternfeld v doporučeníhodném dokumentu How to Make a Book with Steidl na adresu své knihy o konzumu ve Spojených arabských emirátech iDubai: kdyby fotil ledního medvěda na rozpouštějící se kře, nikoho by to nezajímalo). A jak víš, obecně jsem fanoušek Gurského fotek tak asi jako Antarktidy – je to velké, dokonalé a studené. Ale zatímco u Gurského tě může zachvátit pocit, že obraz nepobíráš, že je na něm něco v nepořádku, že se někde něco snad hýbe, oči a mozek si rychle vyměňují informace o pravidelnostech a odchylkách, pravděpodobnostech, skutečném a myšleném, abstrakci a reprezentaci, klidu krajiny a zlověstnosti kódu, harmonii a současně nesouladu – dojmy ne nepodobné pocitům z Eschera nebo stereogramů, těch 3D obrázků ze začátku 90. let, na které jsi musel šilhat, aby z nich vystoupil nápis – u Burtynského farem vidíš jenom nekonečnou roli vánočního papíru. Gursky je totiž v první řadě umělec galerijního kontextu, vedle jehož dotaženosti Burtynského estetizované otazníky o vztahu člověka a krajiny vypadají jako práce dokumentaristy a ekologa s nepatřičně širokým objektivem. Ať je kolik chce metrů ve vzduchu, jeho myšlení zůstává při zemi.

Z ostrova zdraví

nanoru

Edward Burtynsky: Dryland Farming; z výstavy v galerii Bryce Wolkowitz Gallery,

Edward Burtynsky: Dryland Farming; z výstavy v galerii Bryce Wolkowitz Gallery, New York; podzim 2011

O výstavách

Andreas Gursky: Bangkok, Oceans
Gagosian Gallery, New York.
Výstava trvá do 17. prosince 2011.
www.gagosian.com/exhibitions/andreas-gursky--november-04-2011

x x x

Edward Burtynsky: Dryland Farming
Bryce Wolkowitz Gallery, New York.
Výstava trvá do 10. prosince 2011.
brycewolkowitz.com


Autor:


ZPRÁVY: Ministr kultury podepsal smlouvu na odkup vepřína v Letech za 450 milkionů



Hlavní zprávy

Nejčtenější

U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Muž přesvědčil policistu k demonstrativnímu oběšení, pak ho nechal zemřít

Sebevražda (ilustrační foto)

Policista z olomoucké krajské policie, který zemřel na začátku roku 2015, nespáchal dobrovolnou sebevraždu, ale byl...



Vzdejme se slova Vánoce, vyzval kněz křesťany. Už podle něj nemá smysl

SANTABĚH. Několik stovek běžců v kostýmech Santa Clause bylo možné pozorovat v...

Severoirský katolický kněz Desmond O’Donnell míní, že by nejen katolíci, ale vůbec všichni křesťané měli opustit výrazy...

Nový chodník je šikmý a s boulemi. Ať ho zaplatí starosta, zní z obce

V Hornich Bojanovicich mají křivý chodník

Nakloněná plocha s boulemi, jak obvykle vypadají cesty po zemětřesení nebo po povodni. V Horních Bojanovicích na...

Lékařku záchranky po oživování pacienta přemohly emoce. Rozplakala se

Po oživování pacienta lékařku zaplavila vlna emocí.

Na sociálních sítích se objevila fotografie lékařky, kterou někdo zachytil krátce poté, co v Praze oživovala mladého...



Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata...

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...

ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz