Margot Woelkové je 95 let. Žije v západní části Berlína a už přes dvacet let je vdovou. O svých válečných strastiplných zážitcích se dlouhá léta nijak moc nešířila. Nedávno ji ale přátelé přemluvili, aby si svá líčení nenechala pro sebe. Její svědectví se objevilo i v sobotním vydání britského deníku The Times.
"Všechno to jídlo bylo vegetariánské. Byly to ty nejlepší čerstvé potraviny, od chřestu přes papriku až po hrášek, podávané s rýží a salátem. Všechno to bylo nachystané na jednom talíři, přesně tak, jak mu to servírovali," vzpomíná tato křehká, ale bystrá stařena. Potvrzuje tím, že se jeden z nejhorších zločinců v historii lidstva vyhýbal masu. Nepamatuje si prý ani, že by jedl alespoň ryby. A Margot Woelková to ví velmi dobře - ochutnávačku pro Hitlera dělala celkem dva a půl roku.
Margot Woelkové je již 95 let
Podle svých slov tak činila nedobrovolně, z donucení. Na počátku války v roce 1939 se vdala za svého šéfa z berlínského berního úřadu, její muž však musel narukovat a jít na frontu. Zanedlouho byl prohlášen za nezvěstného. Když se dům s jejich bytem stal v roce 1942 terčem bombardování a byl poničen, využila nabídky své tchýně a odstěhovala se na venkov do tehdejšího Východního Pruska (dnes je to na polském území). Jenže poblíž se shodou nacházel Hitlerův bunkr - ono známé Vlčí doupě.
"Starosta byl nacista a nahlásil SS, že jsem tady. Brzy si pro mě přišli a odvedli mě do Vlčího doupěte," svěřila se Woelková reportérům britských Timesů. V budově před pevností se potkala s další asi desítkou mladých žen. Jejich úkol byl jednoduchý - ochutnávat jídlo připravované pro Hitlera. "Samozřejmě, že jsem měla strach. Kdyby to bylo otrávené, tak bych tady už dnes nebyla. Nutili nás to ale jíst. Neměly jsme na výběr," dodala.
Na účinky jedu se čekalo hodinu
Nacistický vůdce zde pobýval od poloviny roku 1941 až téměř do konce roku 1944. Woelková se musela hlásit do služby každý den, i když sama poznala, kdy byl Hitler skutečně přítomen - podle toho, zda na nádraží stál jeho vlak. "Jídlo jsme ochutnávaly mezi 11. a 12. hodinou dopolední. Teprve poté, co ho okusila každá z nás, tak ho odvezli na velitelství," vzpomíná. Načasování mělo jednoduchý důvod - během zhruba hodiny, než se jídlo dostalo na stůl Hitlerovi, by se účinky většiny jedů projevily.
Ochutnávačky měly na starosti pouze jídlo, pití prý důstojníci SS zajišťovali sami. Během svého pobytu zažila i nezdařený pokus o atentát na Hitlera, který v červenci 1944 provedli vzbouřenci v čele s plukovníkem Clausem von Stauffenbergem. "Dívali jsme se ve stanu společně s vojáky na nějaký film, když asi kilometr od nás zazněla velká rána," vypráví vůdcova ochutnávačka. Poté je přemístili do školy a téměř všem znemožnili kontakty s příbuznými, návštěva byla možná jen pod dohledem příslušníků SS.
Když se fronta začala nezadržitelně blížit a bylo jasné, že Vlčí doupě padne co nevidět do rukou Rudé armády, podařilo se Woelkové dostat pryč. Pomohl jí prý jeden německý voják, který jí dostal do speciálního vlaku pro pohlaváry. "Zachránil mi život. Tchýně mi pak vyprávěla, že Rusové všechny ostatní dívky postříleli."
Ani jí ale tragické následky neminuly. Sice se jí těsně podařilo uniknout zatčení jednotkami SS - byla svým způsobem zběhem - po pádu Berlína se ale i ona dostala do ruských rukou. "Odvedli mě do nějakého bytu, drželi mě tam 14 dní a znásilňovali," vypověděla reportérovi britských The Times. "Nikdy jsem pak nemohla mít děti."
Později se vrátila do práce na berním úřadě a začala si zvykat na život vdovy po vojákovi. Pak ale nastal v jejím životě další zvrat. "Bylo 27. března 1946. Otevřela jsem dveře a v nich stál vyzáblý chlapík v uniformě se zavázanou hlavou. 'Pamatuješ si mě?' prohlásil. Byl to můj manžel. Nejdřív jsem ho nepoznala. Omdlela jsem," vzpomíná.
Jak se následně ukázalo, její manžel Kurt byl válečným zajatcem a Rusové ho drželi v Danzigu - dnešním Gdaňsku. Potom spolu žili až do jeho smrti v roce 1990.
