Co se vlastně 23. září 1938 stalo? Prezident Edvard Beneš ve světle stále sílící hrozby německého útoku jmenoval novou vládu v čele s jednookým, Žižku připomínajícím generálem Janem Syrovým. Armáda odhodlaná k obraně republiky bleskově zesílila na více než milion mužů, vedených zkušenými legionáři.
Němci si dobře uvědomovali kvality československého vojska a tlačili na Londýn a Paříž, aby přiměly Prahu k odevzdání pohraničí bez boje, což se jim nakonec podařilo. Důsledky odevzdání pohraničí pak ovlivnily celou Evropu.
Jaký byl pravděpodobný scénář bojů, pokud by došlo k válečnému konfliktu československé armády a německého wehrmachtu?
Pakliže by Německo zaútočilo, byl by s největší pravděpodobností realizován Fall Grün (Plán zelený), precizovaný již od roku 1937. Podle něj mělo na Československo zaútočit pět armád s cílem odříznout severojižním úderem Čechy a Moravu od Slovenska.
Tři zbylé armády měly útočit od severozápadu a západu, hlavní úder měl směřovat na Plzeň a dále na Prahu. Cílem celé operace mělo být zamezení ústupu hlavních československých sil na Slovensko a jejich zničení v prostoru mezi Prahou a Brnem.
Československý štáb počítal s tvrdými obrannými boji. Jak dlouho mohlo naše vojsko obstát?
Podle původních plánů se československá armáda měla bránit minimálně po dobu jednoho měsíce, a to do chvíle, než dojde k mobilizaci francouzské armády. Dobře vyzbrojené a zásobené pevnosti by tuto dobu nepochybně překonaly.
Jak moc se Němci báli pohraničního opevnění, které bylo pro obranu Československa klíčové?
Velení německé branné moci bylo s československými pevnostmi dokonale obeznámeno, a proto se snažilo své údery vést mimo, tzn. opevnění obejít. Respekt Němců před opevněním byl absolutní a ještě stoupl poté, kdy se pohraniční opevnění dostala do německých rukou.
Generál Lev Prchala ve svých pamětech vzpomíná, jak si prezident Beneš 21. září zoufal nad ultimátem, které Praze dalo Polsko a Maďarsko. Opravdu by nás napadly spolu s Němci?
Jediným státem, který na Československo v roce 1938 nevznesl územní požadavky, bylo Rumunsko. Možnost, že by se k úderu proti Československu společně s Německem připojily i Polsko a Maďarsko, se zdá být pravděpodobná.
Mohly Československu pomoci země Malé dohody, například odlehčovacím útokem proti Maďarsku? Byly k takové akci připraveny, pokud by je Československo požádalo?
Malá dohoda existovala v roce 1938 - jako vojenský pakt - již pouze na papíře. Jakýkoli zásah Jugoslávie či Rumunska ve prospěch Československa lze s pravděpodobností hraničící s jistotou vyloučit.
Československo mělo podepsanou smlouvu i se Sovětským svazem, který si později s Němci rozdělil východ Evropy a dobyl ho. Mysleli Sověti smlouvu s Československem upřímně?
Pomoc Sovětského svazu bez vojenského zásahu Francie ve prospěch Československa byla prakticky vyloučena. Sověti byli navíc rádi, že do Československa nemusí, nebyli na to připraveni. I tak ale německá propaganda označovala Československo za „mateřskou letadlovou loď bolševismu“.
Jak pevná byla domácí pozice premiérů Velké Británie a Francie Chamberlaina a Daladiera, kteří prosazovali obětování Československa v zájmu zachování míru?
Západ považoval válku s Německem kvůli Československu za nesmysl a zločin. Pozice obou předsedů vlád byly skutečně pevné a obecně pacifistické postoje Angličanů i Francouzů zcela průkazné.
Ti, kteří chápali, že obětovat Československo je počátek sebevraždy, zůstali zoufale osamoceni. Československé zbraně v německých rukou při západním tažení ve Francii roku 1940 ostatně velmi rychle ukázaly, k čemu se Hitlerovi podařilo Západ v Mnichově přimět.
