SPECIÁL:
Kromě výše uvedeného se ale později stal také protektorátním ministrem školství a osvěty a nacistickým kolaborantem.
Obávala se ho i exilová vláda prezidenta Edvarda Beneše. Proto také z Londýna vyslala komando výsadkářů s rozkazem: Zlikvidujte Moravce!
Moravec přitom velmi těžce nesl mnichovskou dohodu a následné vyklizení pevností v československém pohraničí bez jediného výstřelu.
Plukovník generálního štábu Moravec dokonce před okupací republiky zapřísahal prezidenta Edvarda Beneše, aby naopak Mnichov ignoroval a nařídil armádě bránit zemi. Proč tedy po okupaci obrátil o sto osmdesát stupňů?
Po zpřístupnění archivů a pomocí dosud nezveřejněných dokumentů složili historici až nyní příběh Moravcovy zrady. "Nalezl jsem Beneše polekaného, rozpačitého a bezradného jako kluka po výprasku. To nebyl žádný vůdce ani prezident," vzpomínal Moravec.
Benešovi prý na Hradě tehdy řekl, že vidí jen dvojí řešení: "Buď válčit, anebo se obrátit zády k proradným spojencům a dohodnout se stůj co stůj s Německem." Krátce poté Moravec sepsal prohlášení: "Evropa o nás ještě uslyší. Zatím si vezměme vzor z Němců, co dokázali za dvacet let po svém pokoření z roku 1918."
Moravec: Jdu za Adolfem Hitlerem cestou necestou
Jan B. Uhlíř z Vojenského historického ústavu, jenž o Moravcovi shromáždil dosud neznámá fakta, tvrdí, že jeho rozchod s první republikou nemohl být přesvědčivější: "Po Mnichovu se cítil zrazen. Dříve jím obdivovaného Beneše začal k smrti nenávidět."
Pokud by podle Uhlíře komunisté Moravce z dějin nevymazali a neznemožnili historikům kontakt se Západem, nestal by se celosvětovým symbolem kolaborace bývalý norský premiér Vidkun Quisling, ale Moravec. "Byl to apoštol národní zrady, jenž nikoliv bez úspěchu masíroval Čechy stovkami rozhlasových projevů, novinových statí a knih," tvrdí Uhlíř.
Protektorátní ministr předčil Quislinga hned v několika směrech: nejen vstřícností k německému nacismu, ale i při získávání Evropanů pro myšlenku "nového kontinentu pod vedením prozíravého vůdce Hitlera".
Moravcovy publikace (např. "Ve službách nové Evropy", "O český zítřek" či "Byli jsme zrazeni") vycházely v milionových nákladech. Přeloženy byly do italštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny, švédštiny, holandštiny, dánštiny i srbštiny.
Tak třeba v jednom ze zachovalých exemplářů knihy "Ve službách nové Evropy" píše: "Čím více nás půjde s pravdou nové Evropy, tím silnější bude náš národ a tím významnější sehraje úlohu v přestavbě světa. Jiné východisko jako dobrý Čech nevidím. Proto jdu za Adolfem Hitlerem cestou necestou."
Moravce chválil i Heydrich
Moravcovým argumentům mnozí občané protektorátu podlehli. "Totálně si jako ministr školství a lidové osvěty podřídil výchovu české mládeže. Jeho postoje byly přejímány i Českou ligou proti bolševismu či Českým svazem válečníků," tvrdí historik Uhlíř.
Ministra školství si proto nad jiné vážil i zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich (později zlikvidovaný výsadkáři Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem). V projevu před úředníky okupační správy a nacistickými pohlaváry charakterizoval Moravce takto: "Známe ho jako důstojníka české armády a legionáře, muže, který byl za Beneše zaměřen proti Říši. Byl ale natolik vojákem, že si řekl: když jsme v roce 1938 nebojovali a pak nepadli, pak musíme, chceme-li zachovat náš národ touto nebojovou cestou, najít cestu do Říše."
Moravec získával postupně takový vliv, že pro exilovou Benešovu vládu se stal protivníkem číslo jedna. Jen dva výsadky vyslané z Británie byly pověřeny likvidací konkrétních osob.
"Anthropoid měl na starost Heydricha, skupina Tin pak Moravce. Jaroslavu Švarcovi a Ludvíku Cupalovi se ale akce nezdařila a tak se na Tin zapomnělo," vysvětluje Uhlíř. Cupal se totiž při seskoku vážně zranil a se Švarcem se nesetkal.
Šéf československé rozvědky v Británii František Moravec na Švarce a Cupala před odletem apeloval: "Moravce znáte. Ne proto, že se tak jmenuji já, ale protože představuje největší nebezpečí. Je nejchytřejší ze všech zaprodanců – proto převychovává náš národ. A nutno přiznat, že on to dovede. Zlikvidujte ho."
Nakonec kulka do hlavy
Moravcova oddanost Říši šla tak daleko, že jeho syn Igor sloužil v proslulé divizi SS Totenkopf, Jiří ve wehrmachtu a nejmladší Pavel byl členem Hitlerjugend. Když v květnu 1945 začalo Pražské povstání, státní ministr K. H. Frank usoudil, že Moravcův projev v rozhlase uklidní situaci. Pražské rádio bylo již obsazeno povstalci, takže nacisté Moravce převáželi k mělnické vysílačce, kterou měli ještě pod kontrolou.
Ministr si však jako voják uvědomoval, že je konec: v nestřeženém okamžiku si přiložil ke spánku revolver a stiskl spoušť.
Oslnivý vzestup a hloubka pádu Emanuela Moravce nemá podle historiků obdoby a dosud stále čeká na analýzu, třebaže to pro Čechy nebude příjemné čtení.
