SPECIÁL: Od Pearl Harboru k Hirošimě
Ona ani další děti si asi moc nevšímaly tří letadel, která se okolo osmé hodiny ráno objevila na jasné obloze nad Hirošimou. Příliš si jich nevšímali ani další obyvatelé města. Vždyť co jim mohlo udělat pár letadel?
To se lidé v Hirošimě dověděli čtvrt hodiny po osmé, ve chvíli, kdy padák vypuštěný z bombardéru B-29 dorazil do výšky asi 600 metrů nad zemí. V tomto okamžiku explodovala uranová bomba, zavěšená na klesajícím padáku.
Vojenští odborníci dobře spočítali, v jaké výšce může jejich zbraň způsobit největší škody. Ve chvíli výbuchu se doslova vypařily desetitisíce lidí. Noriko, kterou "stín" zachránil před ničivým žárem a stejně ničivou tlakovou vlnou, se najednou ocitla v krajině trosek a zkázy.
Tisíce metrů nad její hlavou sledovaly zánik třísettisícového města posádky amerických letadel. Paul Tibbets, pilot bombardéru B-29, z něhož byla bomba svržena, už o těchto chvílích nechce mluvit.
Jeho navigátor Theodore Van Kirk však vzpomíná: "Ta mise byla velmi snadná - vše šlo podle plánu." Napětí prý vyvolávala jen otázka, zda bomba opravdu vybuchne a zda výbuch nezničí i bombardér Enola Gay, pojmenovaný po Tibbetsově matce.
Když se bomba uvolnila ze závěsů, členové posádky počítali: "Tisíc jedna, tisíc dva..." Tak napočítali 43 sekund, kdy měla bomba vybuchnout, ale nic se nedělo. "Myslím, že každý, kdo byl na palubě, si v té chvíli pomyslel, že je to rána vedle," vzpomíná Van Kirk. Ale pak to přišlo: nejdříve oslnivý záblesk, pak jedna nárazová vlna a po ní druhá.
První poručík Morris Jeppson byl posledním "společníkem" bomby. Během dlouhých sedmi hodin letu k Hirošimě prováděl přípravy na její odhození. To se obvykle dělá na letišti, ale tentokrát se to kvůli obavám z výbuchu provádělo až za letu. "Necítím se nepříjemně kvůli tomu, že jsem tam byl. Fakt, že ta mise pomohla ukončit válku nebo ji ukončila, je dobrý důvod, abychom ji považovali za oprávněnou," řekl Jeppson agentuře AP.
Pro Noriku začínaly v té chvíli nekonečné dva dny putování v zemi mrtvých a umírajících, než se setkala s rodiči. Dodnes si klade za vinu, že se v té době nepokusila najít svou dvanáctiletou sestru. "Budu toho litovat až do smrti. Nevím, proč jsem ji nehledala v její škole. Myslela jsem, že bude v pořádku. Nikdy se však nevrátila," vzpomíná se slzami v očích.
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA NA iDNES:
Válku vidět, slyšet - multimediální příloha
Hráči na válečné šachovnici - seriál
