Kopii protokolu má MF DNES k dispozici.
Od sebevraždy československých parašutistů, kteří Heydricha zlikvidovali, uplynulo právě 62 let. Dobrovolný konec zvolili atentátníci Josef Gabčík a Jan Kubiš a dalších pět mužů až po mnohahodinovém boji s německou přesilou.
Ze "zprávy o pitvě SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha provedené 4. 6. 1942 ve 12 hodin v městské nemocnici Bulovka" vyplývá, že nečistota, kterou do těla vnesla plechová střepina ze sedadla Heydrichova auta, vyvolala sepsi. Chirurgové navíc vyjmuli zraněnému roztrženou slezinu, což jeho imunitu výrazně snížilo.
Význam unikátního pitevního protokolu spočívá podle Šusteka v tom, že se definitivně vyvrací zažitá tvrzení o podílu šéfa německé rozvědky admirála Wilhelma Canarise či druhého muže nacistického Německa Henricha Himmlera na Heydrichově smrti. Canaris či Himmler podle těchto spekulací nařídili lékařům, aby šéfa gestapa špatně léčili, čímž by se zbavili konkurenta v boji o moc.
Zabijte ho, i kdybyste měli zemřít!
Reinharda Heydricha je nutno zneškodnit i za cenu vaší smrti, zněl rozkaz výsadkářům. Černé na bílém o tom až nyní vypovídají dosud přísně tajné dokumenty, které 62 let po zlikvidování šéfa gestapa uvolňují Britové.
O ceně, jakou měli parašutisté Josef Gabčík s Janem Kubišem za atentát na zastupujícího říšského protektora zaplatit, se mezi historiky dosud jen spekulovalo. Z pokynů, pod nimiž byl podepsán plukovník britské zpravodajské služby Hesket Prichard, je ale jasné, že šéfa gestapa je nutno odstranit, i kdyby přitom měli oba Čechoslováci padnout.
Jaroslav Čvančara, jenž vydal o atentátu několik publikací a který kopie uvolněných britských dokumentů získal jako první, říká: "Britská účast na atentátu byla mnohem větší, než se dosud připouštělo."
Kubiš: Nic nás nezastaví
Dvaašedesát let (18. června 1942) po beznadějném boji sedmi československých výsadkářů v kostele Cyrila a Metoděje, mají nově zpřístupněné britské dokumenty obrovský význam i podle historika Eduarda Stehlíka.
"Tušili jsme, s jakým odhodláním Gabčík s Kubišem do akce šli, ale není nad to, když existují i důkazy." Historik se odvolává i na Kubišův deník psaný ještě v Británii před výsadkem.
"Nejsem si jistý dnem, neb je na mně požadován zvláštní úkol, úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho. Jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší," poznamenal si Kubiš.
Již z toho je patrné, s čím vším parašutisté asi počítali. Nicméně fakt, že se ztotožnili s rozkazem: Heydricha zlikvidujte, i když po atentátu nebudete moci uniknout, je podle Čvančary novinkou.
"Britové poskytli Čechoslovákům jednu z nejlepších leteckých osádek a ničím neskrblili ani při zajištění výcviku či vybavení zbraněmi - i to potvrzuje, jaký měli na odstranění šéfa gestapa mimořádný zájem," souhlasí Stehlík. V roce 1942 měli Britové dokonce jen tři stroje Halifax schopné bez mezipřistání dolétnout nad Prahu a zpět. A i ty dali k dispozici.
Nehledě na krvavý teror, který gestapo po atentátu na Heydricha rozpoutalo, jsou historici přesvědčeni o tom, že až tyto oběti přiměly Británii i Francii k odstoupení od Mnichovské dohody, kterou před válkou podepsaly s Hitlerem.
A cenný je konečně i čerstvě objevený pitevní protokol Heydricha, z něhož je jasné, že špičkový chirurg Walter Dick udělal vše, aby generála zachránil. Dohadům, že Heydricha neodstranili parašutisté, ale lékař z rozkazu šéfa německé rozvědky Canarise, je tedy až nyní konec.
