„S ústavní stížností se na nás obrátila invalidní důchodkyně velmi špatných majetkových poměrů, která podle žalobce podepsala ručitelské prohlášení vůči firmě Heineken za třetí osobu,“ uvedla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Protože však hostinská, za kterou se zaručila, smlouvou stanovený počet sudů s pivem podle všeho nakonec neodebrala, pivovar začal peníze požadovat po ní a podal návrh na vydání platebního rozkazu.
„Podnikli jsme kroky na vymožení dané částky a uplatnili svůj nárok i po hlavním dlužníkovi, k dnešnímu dni však nebyl dluh v plné výši uhrazen. Více informací k této záležitosti nejsme oprávněni poskytnout,“ řekla iDNES.cz mluvčí Heinekenu Jana Pikardová.
Na návrh ručitelka obratem po doručení zareagovala rukou psaným dopisem tak, že podává odpor a s pohledávkou nesouhlasí. Uvedla v něm, že je chudá, část důchodu jí strhává exekutor, nezbývá jí na živobytí a sumu by podle ní měla zaplatit dlužnice. Dále zdůraznila, že by ráda celou situaci vysvětlila před soudem, tak ať ji předvolají.
Protože se však nevyjádřila dostatečně fundovaně, vydal okresní soud takzvaný rozsudek pro uznání, aniž by ji nechal předstoupit.
Tím jí fakticky uložil, ať dluh zaplatí, místo aby jí informoval, ať si požádá o advokáta, který jí s argumentací pomůže, tak jak je v podobných případech jeho povinností. Ženy se následně nezastal ani krajský a Nejvyšší soud.
„Rozsudek pro uznání se určuje zejména pro případy, kdy člověk arogantně nespolupracuje se soudem a je to určitá sankce. Ve chvíli, kdy vidíte, že postupuje konstruktivně, je chudý a asi nekompetentní, tak v tu chvíli nastává povinnost soudu poučit ho, že si může požádat o advokáta. A kdyby si požádal, tak mu ho dát,“ vysvětlila Šimáčková.
Advokáta ženě v tomto případě ustanovil až krajský soud, který sice poukázal na všechny předchozí vady, ale odvolací soud nakonec stejně řekl, že je vše v pořádku. Ženu přitom osvobodil od soudních poplatků. „Čili řekl, že je opravdu chudá a nemá tu kompetenci. Nejvyšší soud následně odmítl dovolání a řekl, že soudy postupovaly v souladu s jeho judikaturou,“ popsala soudkyně.
Ústavní soud nyní všechny tyto rozsudky nižších soudů zrušil s tím, že porušily právo ženy na spravedlivý proces. „Vlastně nezjistily její plnou právní argumentaci. Když dostala advokáta do odvolacího řízení a odvolací soud řekl, že nepoužila správné argumenty před prvním stupněm, postrádá to smysl i legitimitu,“ doplnila ústavní soudkyně.
Neumíte správně odporovat? Souhlasíte
Institutem rozsudku pro uznání se Ústavní soud zabýval už zhruba před třemi měsíci. „Původně byl vždy určen pro případy, kdy se oba účastníci nakonec shodli, že je pohledávka důvodná. Soud jen potvrdil, že obě strany souhlasí a žalovaná strana uznává, že pohledávku zaplatí,“ vysvětlila Šimáčková.
Se změnou občanského soudního řádu se však aplikace posunula. Soudy teď někdy udělají fikci, že účastník pohledávku uznal, když podle nich není dostatečně aktivní.
„Už se to nevyužívá jen tehdy, když člověk třeba nepřebírá poštu, ale soudy to dokonce používají i v situacích, kdy člověk jenom nerozumí tomu, o co jde. Třeba soudu napíše, že to neuznává a chce vše vysvětlit před soudem, avšak oni reagují s tím, že se nevyjádřil ve lhůtě - chtějí, aby se vyjádřil správnými právnickými argumenty, které ale obyčejný člověk nezná,“ doplnila soudkyně.
Ústavní soud před nedávnem těsnou většinou pléna rozhodl, že institut nezruší, ale musí se používat tak, aby se jeho aplikací nezasahovalo do základních práv lidí. „Každý má právo předstoupit osobně před soud a vysvětlit svůj případ. Když nenapíšete dobře vyjádření a soud se ani nekoná, prostě má za to, že jste pohledávku uznal, vykládá to příliš formalisticky.“
Případ ženy se nyní znovu vrací před okresní soud v Novém Jičíně. „Vracíme se do okamžiku, kdy si žena podala odpor, soud ji má poučit, že si může nechat ustanovit advokáta, aby konečně po několika letech dostala férový proces,“ uzavřela soudkyně Šimáčková.
