Na úvod svého vystoupení se pokusil většinu senátorů dobře naladit: "Navzdory svému vědomí o bezpočtu nebezpečí, jež jsou v zákonu o odtajnění svazků StB ukryta, jsem jej dneska ráno podepsal," řekl k zákonu, který připravili zejména pravicoví senátoři a jehož hlavní navrhovatelkou byla senátorka ODS Dagmar Lastovecká.
Pak pronesl řeč k senátorům. V té zaútočil nejen na "mnohá manažerská bratrstva", která si z předlistopadové doby přinesla mimo své kontakty do nových poměrů i svou bezostyšnost, a množství podivných transakcí, ale i "formalistický či pozitivistický typ právního myšlení", které je po zkušenosti s nacismem a komunismem prokazatelně překonán.
Wagnerová podle prezidenta představuje naopak svým pojetím práva zárukou, že bude zastávat jiný přístup. Prezident horoval za otevírání "prostoru všem, kteří nezapleteni s milostí a nezdeformováni pobytem ve vyšších strukturách staré justice prokazují svou prací, že jejich přístup jednoznačně vyrůstá z respektu k přirozeným lidským právům, k lidské svobodě a důstojnosti, k přirozenému lidskému smyslu pro spravedlnost, tedy lidem, pro něž je zákon vskutku jen nástrojem ochrany určitých hodnot, nikoliv čistou hodnotou o sobě."
| Výhry a prohry Václava Havla |
|
Vrácené zákony: 1998 S K Ó R E 0 : 1 4 Ústavní soud: S K Ó R E 4 : 0 |
Wagnerová je podle Havla "vynikajícím ztělesněním přesně toho pojetí práva, které pěstovat je v našem bytostném zájmu, kterým můžeme nejlépe překonávat naši neblahou minulost, a jehož baštou by měl být právě Ústavní soud." Řeč přinesla Havlovi úspěch. Wagnerová se stane soudkyní Ústavního soudu a její místo zaujme Iva Brožová. Tak, jak si to Havel naplánoval.
Jak Václav Havel prosazuje svou
Když místní politici sepisovali a přijímali na podzim 1992 v chvatu ústavu samostatného českého státu, Václav Havel u toho přímo nebyl. Po abdikaci z postu federálního prezidenta v červenci 1992 se z něho stal soukromník čekající, jestli ho vládnoucí pravice opravdu zvolí prvním českým prezidentem a jaké mu vlastně dá pravomoci.
Prezident sám nemůže navrhovat zákony, jak to bylo ještě za federace. Může je vetovat - ale pak stačí, aby se našel sto jeden poslanec a aby prezidenta s přehledem přehlasovali. Tak to také většinou s Havlovými vety dopadá.
Jenže není v silách hlasovací většiny ve sněmovně, aby prosadila svou vždy a všude. Například u Ústavního soudu.
Prezident jej začal ve zvýšené míře využívat po vzniku opoziční smlouvy a byl téměř stoprocentně úspěšný. Ústavní soudci na Havlův popud zrušili valnou část důležitých mocenských zákonů prosazených ODS a ČSSD: například volební, o politických stranách či o České národní bance.
Zejména ODS nesla porážky velmi těžce. "Pražský hrad ovládl už i brněnský hrad, respektive brněnské podhradí," komentoval loni místopředseda ODS Ivan Langer jeden z verdiktů ústavních soudců. A jeho šéf Václav Klaus šel ještě dál: "Myšlenka, že by se Ústavní soud měl stát třetí komorou parlamentu přímo jmenovanou prezidentem, je pro mě naprosto nepřijatelná," prohlásil Klaus. Předseda sněmovny a ODS narážel na to, že ústavní soudce jmenuje - podle konstituce - prezident se souhlasem Senátu.
Jenže Václav Klaus zapomněl doplnit jeden důležitý detail: současnou sestavu ústavních soudců Havlovi "schvalovala" v červenci 1993 sněmovna - Senát tehdy ještě nebyl naplněn. V tu dobu přitom bez souhlasu nejsilnější ODS neproklouzla sněmovnou ani myš.
Václav Klaus nepřipomněl ani to, že třeba předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler zasedal ještě v roce 1992 ve Federálním shromáždění jako poslanec ODS.
Spor o nastupující ústavní soudkyni Elišku Wagnerovou, který včera Václav Havel v Senátu podle očekávání vyhrál, není prvním podobným střetem.
Prezident se dostal v nedávné minulosti do sporu s ODS a ČSSD třeba kvůli jmenování bankovní rady guvernéra centrální banky Zdeňka Tůmy, o jehož výběru se s nikým z opozičněsmluvních stran neporadil. (Že na to má podle ústavy právo, mu v případě guvernéra potvrdil právě Ústavní soud.) Vládu zase Havel před rokem "napínal" svou neochotou jmenovat některé velvyslance, které mu kabinet doporučoval.
Ve "sporu o Wagnerovou" také nešlo přímo o všeobecně váženou soudkyni, mimochodem bývalou členku ODA. Jak zdůrazňovali zástupci ODS, ČSSD, ale i někteří lidé z Koalice, hrálo se hlavně o to, jak moc má hlava státu své personální záměry konzultovat s politickými stranami. Už za rok bude totiž Havlův nástupce stát před ještě složitějším úkolem: funkční období končí většině současných ústavních soudců.
