"V 70. a 80. letech jsem četl všechny Havlovy spisy, dopisy Husákovi, takže mám daleko víc pod kůží Havla jako disidenta. I když jsem s ním v té době nijak nespolupracoval s výjimkou disidentských pochodů okolo Hrádečku," říká Jan Stráský.
Slzy pro HavlaPohřeb: V pátek v poledne v Chrámu sv. Víta Ostatky: Vdova položila růže, klaní se stovky lidí Státní smutek: Zákon nařizuje zavřít kasina Majetek: Ty restituce mi byl čert dlužen, říkal Havel Svět: Na pohřeb přijede Clintonová, Kreml mlčí Mladí komunisté: Odešel největší zrádce a nepřítel Kondolence čtenářů: Dík za statečnost a svobodu |
Do úzké spolupráce s posledním československým a prvním českým prezidentem se dostal v letech 1991 a 1992. Havel si nejdřív Stráského vybral do své komise, kterou vytvořil pro vylepšení vzhledu Pražského hradu. A po odstoupení Havla z prezidentské funkce dostal Stráský na půl roku na starost jako předseda federální vlády i prezidentské funkce. Havel byl pak zvolen po rozdělení federace prvním českým prezidentem.
"Když po volbách v červnu 1992 pan prezident abdikoval, měl velkou starost o to, co zajímalo i mě. To znamená, aby se stát rozdělil v klidu. Bavili jsme se hlavně o tom, zda nehrozí nějaká nebezpečí, protože to nebyla úplně bezkonfliktní situace," připomněl Stráský.
Podle něj dělení Československa Havla velmi mrzelo. Ta doba se už velmi těžko znovu vyvolává ve vzpomínkách.
S Havlem a Bořkem Šípkem běhal po nábřeží
"Nebylo to tak jednoznačné jako teď, kdy jsou oba naše státy v Evropské unii, oba jsou v pořádku a vychází spolu přátelštěji než kdy jindy. V kritickém období druhého pololetí roku 1992 to nebylo vůbec tak jasné, a to byla naše hlavní společná starost," vzpomíná Stráský.
Za veselejší spolupráci s tehdejším prezidentem považuje činnost v komisi pro vylepšení Pražského hradu. Havel do ní přizval architekty a odborníky z různých oblastí, aby mu pomohli vylepšit vzhled prezidentského sídla.
"Řešili jsme třeba problémy, jak nejlépe nasvítit Svatovítskou katedrálu a Hradčany. Pozval si na to francouzské osvětlovače, poněvadž nevěřil tomu, že by to zvládli naši. V těchto otázkách byl velmi náročný, velmi vyhraněný a velmi přesně věděl, co chce," vybavuje si Stráský dobu, kdy s prezidentem, architektem Bořkem Šípkem a dalšími běhali po nábřeží a dívali se, jestli už Hrad svítí ve tmě lépe.
