Žádný z politiků dosud ani nevystoupil s jednoznačným poselstvím typu: toužím být vaším prezidentem. Mám k tomu takové a takové důvody a nabízím tyto plány. Hlavní kandidáti se zatím omezují na konstatování, že boj o Hrad "dopředu rozhodně nevylučují".
Jasné není ani to, jak bude Havlův nástupce zvolen. Parlamentem, jak to ukládá ústava? Anebo politici ústavu změní a prosadí přímou volbu podporovanou někdejší Čtyřkoalicí, valnou částí ČSSD, většinou voličů i dosluhujícím prezidentem Havlem?
Jisté je v tuto chvíli jedno: o budoucí hlavě státu rozhodnou červnové volby do sněmovny. A v kampani před nimi budou mít voliči dost příležitostí ptát se stran na jejich kandidáty a taktiku. Post prezidenta se totiž s největší pravděpodobností stane jednou z položek obchodů, o nichž se povedou povolební vyjednávání. A hlavní slovo bude mít volební vítěz.
Petr Pithart a Václav Klaus coby hlavní favorité mohou být pro povolební vyjednávání dobrými trumfy, byť z odlišných důvodů. Lidovec Pithart je i díky svému účinkování v roli předsedy Senátu považován za přijatelného muže kompromisu - zejména pokud by jeho strana či koalice sestavovala kabinet se sociální demokracií, jeho šance porostou.
Také Václav Klaus však bude prezidentskému křeslu blíž, pokud se bude ODS dohadovat o vládě s ČSSD. Razantní a vyhraněný předseda ODS může být na Hrad vyslán "výměnou" za ústupky radikálnímu šéfovi ČSSD Vladimíru Špidlovi. Sociální demokraté zatím o vlastním kandidátovi příliš nemluví, i když už několikrát "cvičně" nadhodili možnou kandidaturu Miloše Zemana.
Do hry by však se "svým mužem" mohli vstoupit, pokud by se zdálo, že je možnost dohody o nové hlavě státu nulová. Pak možná přijde čas Otakara Motejla, všeobecně váženého právníka, který svou autoritou zaštítil počátkem 90. let jako předseda Nejvyššího soudu justici a loni i nově vzniklý úřad ombudsmana.
Vyloučit nelze však ani to, že ze složitého povolebního vyjednávání vzejde dohoda o změně ústavy a o přímé volbě, jako se to stalo - i s domluvou o společném kandidátovi koalice - před čtyřmi lety na Slovensku. A jedině v takovém případě by mohl snad mít šanci populární senátor Václav Fischer. Podle posledních průzkumů je právě on voliči považován za nejvhodnějšího kandidáta.
Jeho akcie (ty politické) by navíc mohly ještě vzrůst, kdyby se v případném druhém kole volby utkal například s Václavem Klausem. Na rozdíl od předsedy ODS, známého svými vyhraněnými stanovisky na politiku, ekonomiku a fungování společnosti, totiž Fischer za dva a půl roku v politice nepřišel s žádným kontroverznějším návrhem či stanoviskem - a tím pádem nikomu příliš nevadí.
Jenže Fischer zatím několikrát řekl, že v roce 2003 kandidovat nehodlá a to ani v přímé volbě. Ani to, že by si prezidenta mohli zvolit všichni občané, není příliš pravděpodobné. Prezident má být volen už za rok, a to je šibeniční termín. Změna ústavy, pro níž je potřeba podpora 120 poslanců a 49 senátorů, by musela projít oběma komorami parlamentu.
A to se nezdá příliš reálné, protože i horní komoru čekají v listopadu volby třetiny senátorů. I kdyby se nakonec strany domluvily (nejspíš lidovci, unionisté a sociální demokraté), časová tíseň by si zřejmě - i kvůli kampani - vyžádala odklad volby a země by se mohla na nějaký čas ocitnout bez prezidenta. (Na Slovensku takový stav trval rok, do jara 1999.) Přímý souboj Klaus - Pithart by mohl být podobně vzrušujícím kláním bez předem jasného vítěze jako nedávný vyrovnaný americký duel Bush - Gore.
Klaus několikrát předvedl, že je doslova mistrem volební kampaně. Ale ani Pithart v ní není žádný zelenáč. To dokázal, když na podzim 2000 smetl na Chrudimsku silné kandidáty ČSSD a ODS Miroslava Šloufa a Petra Štěpánka. Oproti Klausovi navíc může stejně jako Fischer - spoléhat na to, že většinu lidí prostě jen méně provokuje.
