Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Havel: Rok 2002 bude pro Česko přelomový

  13:31aktualizováno  13:31
Rok 2002 bude podle prezidenta Václava Havla pro Českou republiku rokem přelomovým. Občané budou totiž ve volbách rozhodovat o budoucím charakteru země. Havel to uvedl v novoročním projevu, který v úterý odvysílaly Česká televize a Český rozhlas. Hlava státu tradičně v této souvislosti kritizovala především velké politické strany.
Prezident Václav Havel při novoročním projevu

Prezident Václav Havel při novoročním projevu na Pražském hradě. (1. ledna 2002) | foto: Jan TřeštíkČTK

Podle Havla se bude ve volbách rozhodovat o tom, zda bude v zemi otevřená občanská společnost, která umožní všem lidem, aby se účastnili politického života. "Anebo se bude náš společenský systém zvolna, nenápadně, ale nezvratně uzavírat tak, až nakonec o tom nejpodstatnějším bude rozhodovat vždycky jen totéž poměrně úzké bratrstvo, v jehož rukách bude soustředěna hlavní moc ekonomická, politická i mediální, a které se nebude bát ani samého pomezí kriminality?" otázal se prezident.

Vybídl v této souvislosti občany, aby se před volbami politiků ptali, které cestě dávají přednost. "Měli bychom vědět, jak chtějí čelit všem projevům mafiánství a mafiánského pojetí kapitalismu, jak konkrétně míní posilovat moc práva i vliv občanů, jejich sdružení i jejich samospráv," podotkl.

Politici by podle prezidenta měli jasně říci, jak chtějí prosazovat úctu k mravnímu i právnímu řádu. Havel se domnívá, že toho nelze dosáhnout jen dalšími zákony, které nejsou podle něj ani respektovány a v nichž je obtížné se vyznat.

Politické strany by měly před volbami rovněž říci, koho budou navrhovat do různých funkcí a prozradit také jméno kandidáta na prezidenta, domnívá se Havel. Volba jeho nástupce se bude konat příští rok na jaře. "Nelze přijmout tvrzení, že všechno ukáže čas. Takové tvrzení totiž může znamenat i to, že politici chtějí mít po volbách pokud možno volné ruce a různé funkce si pak rozdělovat už bez vlivu veřejnosti a tak, aby žádný z nich nevyšel zkrátka," vyjádřil své obavy ze zákulisních praktik Havel.

Kromě toho, že se letos budou v České republice konat volby do Poslanecké sněmovny, třetiny Senátu, volby komunální a v Praze také krajské, bude pro zemi rok 2002 podle Havla významný i tím, že zřejmě skončí jednání o začlenění země do Evropské unie. "Můžeme si o optimální budoucí podobě Evropské unie myslet cokoli a jakkoli se účastnit celoevropské diskuse na toto téma, nesmírně bychom však hazardovali s osudem vlastním i osudem našich potomků, kdybychom sám tento proces problematizovali a naši účast v něm oddalovali," podotkl Havel. Pokud podle něj nebude v zájmu údajných národních zájmů země usilovat o členství v unii, může se stát "jakýmsi do sebe zahleděným a lehce zahnívajícím skanzenem".

V novoročním projevu se prezident zmínil i o útocích teroristů na New York a Washington loni 11. září. "Věřme, že tato otřásající událost pomohla probudit k životu všechny dobré síly, jež v lidstvu dřímají," prohlásil. "Rok po teroristických útocích na americká města se v Praze uskuteční summit Severoatlantické aliance, který by měl ukázat světu, že obyvatelé České republiky nemyslí jen na sebe. Ale že přijímají svůj díl odpovědnosti za celou planetu," dodal Havel. Je přesvědčen, že pražský summit bude mít pro celý svět a tvorbu jeho budoucího mírového řádu mimořádný význam.

Novoroční projev prezidenta republiky Václava Havla

Dámy a pánové, milí spoluobčané,
dovolíte-li, vyznám se vám z jednoho svého velmi osobního a dost silného pocitu: zdá se mi, že jsme dnes v noci vstoupili do roku, který by mohl být pro naši zemi v jistém smyslu přelomový. Nejde jen o to, že budeme mít celkem čtvery volby, ale především o to, že se v těchto volbách bude rozhodovat o velmi zásadních věcech.

Mnoho různě se sbíhajících, navzájem se proplétajících a všelijak se doplňujících příčin totiž vede k tomu, že teprve teď - dvanáct let po pádu komunismu - budeme zřejmě rozhodovat o budoucím charakteru naší společnosti a našeho státu, o typu našeho vzájemného soužití, o způsobu našeho včlenění do světa, který nás obklopuje, o klimatu, které bude převládat v našem veřejném životě, a dík tomu všemu vlastně nepřímo o životě každého z nás.

Budeme společností vskutku občanskou a vskutku otevřenou, která umožňuje všem, aby na nejrůznějších rovinách a nejrůznějším způsobem ovlivňovali její osud a účastnili se tak politického života v tom nejširším slova smyslu, anebo se bude náš společenský systém zvolna, nenápadně, ale nezvratně uzavírat tak, až nakonec o tom nejpodstatnějším bude rozhodovat vždycky jen totéž poměrně úzké bratrstvo, v jehož rukách bude soustředěna hlavní moc ekonomická, politická i mediální a které se nebude bát ani samého pomezí kriminality? Budeme státem opravdu demokratickým, v němž všichni občané a jejich svobodně vznikající společenství mohou spoluurčovat běh věcí, anebo budeme demokracií spíš jen formální, technickou, institucionální, která se spokojuje s tím, že máme parlament, volby a politické strany?

Intriky a manipulace
Budeme státem hrdých občanů, kteří se nebojí před nikým mluvit a nepotřebují nikomu nadbíhat, anebo budeme státem, v němž se nikomu nevyplácí přijít do sporu s vlivnými? Budeme státem slušných poměrů, vzájemné solidarity a společné péče o tvář našich sídel a naší krajiny, anebo státem, jehož veřejný život je poznamenán nenávistí, závistí, intrikami a manipulací? Obě možnosti jsou otevřeny. A je dost sil, které mohou vývoj zvolna nebo i rychle posouvat oběma směry.

Máme mezi sebou moderní a kultivované normalizátory, kteří by nejraději tahali za nitky téměř od všeho - velkými podniky počínaje, televizí a novinami pokračuje a zastupitelskými sbory konče. Ale jsou mezi námi i statisíce občanů, kteří bez ohledu na všechny byrokratické překážky poctivě podnikají, přičemž podnikání chápou především jako tvorbu konkrétních hodnot, jakož i statisíce těch, kteří jako zaměstnanci nedokáží pracovat jinak, než jak nejlépe umějí.

Jsou mezi námi tisíce takových, kteří navzdory všem obtížím společně, a dokonce bez nároků na zisk či slávu usilují o dobré věci, od pomoci bližním až po záchranu přírody. A jsou mezi námi i desítky tisíc těch, kteří vedou v zájmu obrany našich hodnot a v našem zastoupení nelehký život vojáků či policistů, jakož i těch, kteří se dokážou - ať už jako kriminalisté, státní zástupci, soudci, odboráři či prostě stateční občané - vzepřít moci oné menšiny lidí, kteří nemají sice žádné skrupule, ale o to víc podezřele nabytých peněz a z nich pramenícího vlivu. Záleží jen na míře odvahy a prozíravosti, jež každý z nás uplatní ve svém každodenním rozhodování, a na rozmyslu, jenž uplatníme ve volbách, které z těchto sil převládnou.

Myslím si, že bychom se měli všichni a velmi otevřeně ptát politiků, kteří se budou ucházet o přízeň voličů, čemu dávají přednost, a zkoumat pečlivě, zda nás nebalamutí. Měli bychom vědět, jak chtějí čelit všem projevům mafiánství či mafiánského pojetí kapitalismu, jak konkrétně míní posilovat moc práva i vliv občanů, jejich sdružení i jejich samospráv, jak míní prosazovat obecnou úctu k mravnímu i právnímu řádu, aniž by sami sebe klamali fikcí, že jí lze dosáhnout jen dalšími tunami stále podrobnějších paragrafů, které nakonec nejen nejsou respektovány, ale v nichž se lze stále tíž vůbec vyznat.

Myslím si také, že naši politici či politické strany musí mít vlastní názor na soudobý civilizační vývoj světa i naší země a musí být schopni svůj názor svým voličům srozumitelně vysvětlit, tím spíš, že tento vývoj prozrazuje stále víc rozmanitých nebezpečí a hrozeb. Myslím si konečně, že politické strany jsou povinny říct zavčas a náležitě zdůvodnit, jaké lidi budou navrhovat do nejrůznějších funkcí, včetně funkce prezidentské. Nelze přijmout tvrzení, že všechno ukáže čas. Takové tvrzení totiž může znamenat i to, že politici chtějí mít po volbách pokud možno volné ruce a různé funkce si pak rozdělovat už bez vlivu veřejnosti a tak, aby žádný z nich nevyšel zkrátka. 

Rozšiřování Evropské unie
Milí občané, Komenský kdysi napsal, že se jako Evropané podobáme cestujícím na jediné velké lodi. Je tomu opravdu tak, Evropa vždycky byla jedním jediným velikým, byť velmi složitě strukturovaným politickým tělesem. Její vnitřní řád byl však vždycky vnucován těmi silnějšími těm slabším - a pokud si ti slabší uhájili důstojné postavení, pak obvykle za cenu nekonečných obětí.

Padesát let evropské integrace je historicky prvním pokusem uspořádat Evropu vskutku spravedlivě a s plným respektem k vůli všech, kdo se ho účastní. Svými důsledky se tato integrace obrací ve prospěch všech Evropanů a dík jí převládá na
našem kontinentu už tak dlouho mír. Je reálná naděje, že v letošním roce budou ukončena příslušná jednání a bude připravena či dokonce podepsána smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii. I tato šance potvrzuje, že půjde o rok vskutku přelomový. Zřejmě poprvé ve své historii se staneme pevnou součástí solidárního a opravdu demokratického evropského svazku, což se postupně - a v některých ohledech i velmi rychle - promění nejen v bezpočet praktických výhod, ale což bude mít především naprosto převratný význam historický.

Můžeme si o optimální budoucí podobě Evropské unie myslet cokoliv a jakkoliv se účastnit celoevropské diskuse na toto téma, nesmírně bychom však hazardovali s osudem vlastním i s osudem našich potomků, kdybychom sám tento proces problematizovali a naši účast na něm oddalovali.

V podstatě jde o totéž rozcestí, o němž jsem mluvil před okamžikem: buď se jako vskutku otevřená společnost otevřeme i svému okolí a otevřeme toto okolí nám, anebo se uzavřeme do sebe v bláhové naději, že nejlepší bude, když nám nikdo nebude do ničeho mluvit, protože my přece víme všechno nejlépe. Buď necháme do své země proudit svobodného ducha, smysl pro právo a občanskou kulturu zemí, které je po desítiletí houževnatě pěstují, a rychle tím - mimo jiné - pomůžeme k posílení slušnosti našich poměrů, anebo touto možností pohrdneme, a ještě víc tím usnadníme život všem našim tunelářům, šejdířům a vůbec lidem bez skrupulí. Buď se budeme v dnešním globálně propojeném světě rovnoprávně podílet na společném pěstování duchovních i materiálních hodnot našeho kontinentu, anebo se uzavřeme do sebe a dáme přednost iluzi, že je lepší být - v zájmu údajných národních zájmů a blíže neurčené národní identity - jakýmsi do sebe zahleděným a lehce zahnívajícím skanzenem. I v této věci by měli politici před volbami jasně říct, co chtějí. Vždyť málokdy v uplynulých dvanácti letech jsme stáli před volbou tak vážnou a důležitou.

Při úvahách o tomto tématu bychom se přitom neměli nechat šálit řečmi o tom, že se naše česká národní identita v Evropské unii rozpustí. Rozpustit ji můžeme jen my sami, a denně to ostatně mnozí z nás dělají: tím, jak przní český jazyk, jak
banalizují českou architekturu, jak ničí českou krajinu, jak přehlížejí - jakožto pouhou "nadstavbu" - českou kulturu a jak kopou do kotníků svobodné kritické myšlení. O národní identitě a jejím údajném ohrožení mluvívají nejčastěji ti, kteří si jí jsou v sobě nejméně jisti. Do evropských a světových souvislostí se včleňujeme tím, že jsme dobře sami sebou, totiž že si získáváme respekt svou výkonností, svými objevy, svými myšlenkami, svou statečností, typem své odpovědnosti za svět, druhem své péče o naše kulturní dědictví a své starosti o tvář naší země. Nikoli tedy tím, že o své identitě trvale mluvíme a trvale se strašíme, že nám ji chce někdo ukrást. Nevšiml jsem si, že by Evropská unie jakkoli ublížila identitě Finů, Portugalců či Irů. Spíš naopak: otevřela těmto národům prostor nového rozvoje a nově jim položila i otázku, čím osobitým přispějí k rozvoji společnému. 
 
Útoky na New York a Washington
Vážení přátelé, jeden můj americký přítel řekl, že oběti teroristických útoků z jedenáctého září minulého roku nebyly zbytečné. Ti lidé v jistém zvláštním smyslu padli za celou svou vlast a za celou naši soudobou civilizaci. Jejich hrůzná smrt a posléze utrpení jejich blízkých, jakož i šok, který prožil celý svět, nás všechny velmi tvrdým způsobem upozornily na zlo tohoto světa a na lehký přístup ke všem novověkým vynálezům, které se v rukách fanatiků tak snadno mohou stát nástroji obecné zkázy. Bylo to veliké varovné znamení, veliká výzva k činům, velký impuls k prohloubení lidské solidarity, schopnosti sebeomezení a ochoty bojovat za základní lidské hodnoty, velký podnět k nové reflexi světa, v němž žijeme, a všech ohrožení, jež se nad ním vznášejí.

Lidé, kteří zahynuli jako cestující v unesených letadlech a byli zabiti v napadených
budovách - což je smutně paradoxní - upozornili na problémy této civilizace víc, než statisíce a milióny lidí umírajících hladem, nemocemi nebo v nesmyslných lokálních válkách v různých chudých či zapomínaných končinách světa. Ale upozornili vlastně i na jejich osud. Věřme, že tato otřásající událost pomohla probudit k životu všechny dobré síly, jež v lidstvu dřímají.

Dovolím si malou metaforu: ta hrůza přilétla - v duchu Apokalypsy - z nebe. Kéž by nás všechny přiměla dívat se častěji a pozorněji vzhůru, nad nás, směrem, v němž je tradičně lidskými kulturami tušen zdroj tajemného daru, kterým je tento svět, život v něm a lidský duch!

Myslím, že význam katarze má a bude mít tato událost i v našich poměrech: posílí v nás vědomí, že nejsme jen občany české republiky, obyvateli té či oné obce, odborníky v té či oné disciplíně, voliči té či oné politické strany, ale že jsme - a to nikoli na posledním místě - i obyvateli této planety, jejichž jednotlivé osudy nebyly snad nikdy tak silně svázány v osud jediný.

Jestli by se donedávna mohla zdát věta, že eventuální útok na New York či Washington by byl i útokem na Prahu, jen otřepanou frází, pak dnes je to přesné pojmenování skutečného stavu věcí.
 
Nastávající rok
Vážení spoluobčané, v tomto roce budeme mít větší příležitost tvořivě zasáhnout do osudu světa, než jsme měli v celých svých dosavadních dějinách: v Praze se bude konat summit Severoatlantické aliance, na němž se čeká nejméně čtyřicet šest hlav států a tisíce dalších účastníků. Bude to první velké setkání tohoto druhu za bývalou železnou oponou, navíc ve městě, kde byla kdysi zrušena Varšavská smlouva. Jsem z různých důvodů hluboce přesvědčen, že toto setkání může mít pro celý svět a tvorbu jeho budoucího mírového řádu nepoměrně větší význam, než jsme si schopni teď, ba i v dohledné době uvědomovat.

Je možné, ne-li přímo pravděpodobné, že teprve koncem tohoto roku - třináct let po rozpadu bipolárního rozdělení světa a rok po událostech z jedenáctého září - a právě v Praze, tomto magickém průsečíku viditelných i skrytých dějinných pohybů, budou položeny rozhodující základy budoucího lepšího, bezpečnějšího a spravedlivějšího světového uspořádání, a tedy i lepšího soužití všech civilizačních okruhů i všech obyvatel dnešního světa.

Byl-li teroristický útok na moderní civilizaci vpravdě temnou bránou do třetího tisíciletí, pak pražské setkání by mohlo být naopak světlem na cestě k jeho dobrému obsahu. A pro nás by mohlo mít ještě jeden veliký význam: pomohlo by nám uvědomit si lépe a ukázat lépe i světu, že nemyslíme jen na sebe, ale že přijímáme i svůj díl odpovědnosti za planetu Zemi a budoucnost všech, kdo na ní žijí.
 
Milí přátelé, hluboce si vážím všeho dobrého, co jste v uplynulém roce vykonali pro naši společnost, pro sobě blízké i pro sebe, oceňuji trpělivost a nadhled, jimiž byla vaše práce provázena, a věřím pevně, že v tomto přelomovém roce se nám všem podaří zaznamenat významná vítězství nad těmi, kdo neblaze - společně s jinými zdroji emisí - zamořují naše ovzduší.

Přeji vám, kteří jste mi naslouchali, jakož i vašim rodinám a přátelům mnoho štěstí, zdraví, vnitřní pohody a úspěchů v roce 2002!

Autoři: ,


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Po měsíci v KLDR byla jako Severokorejci. Myslela jen na jídlo a vodu

Koreanistku Ninu Špitálníkovou jsme oblékli do šatů Karen Millen, šperky ALO...

Stačily jen čtyři týdny v KLDR a studentka koreanistiky Nina Špitálníková se začala chovat jako všichni Severokorejci....

Dvanáctiletý chlapec se nebál říct pravdu. Zachránil tím kamarádovi život

Dvanáctiletý Jaroslav Šísl (vpravo) zachránil život o rok mladšího kamaráda...

Dvanáctiletý Jaroslav Šísl pomohl zachránit život svého o rok mladšího kamaráda Jiřího Kadlece, který si při pádu těžce...



Na Manhattanu explodovala trubková nálož, útočil Bangladéšan

Newyorská policie zasahuje na Manhattanu, kde je hlášena exploze (11. prosince...

Newyorská policie zasahuje na Manhattanu, kde vybuchla nálož. Lékaři ošetřili čtyři zraněné. Výbuch zranil i muže,...

VIDEO: Skladníci obklíčili ujíždějící zloděje vysokozdvižnými vozíky

Skladníci v akci. Zloděje obklíčili vozíky

Zaměstnanci ostravské prodejny stavebnin společnými silami zadrželi trojici zlodějů, která se pokusila vykrást...

Odešla ke zpovědi a zmizela. Z vraždy po 57 letech usvědčili kněze

Závěrečná řeč texaského státního návladního v kauze Irene Garzaové (8. prosince...

Vlk v kněžském rouše. Tak označil texaský prokurátor bývalého kněze Johna Feita, který byl tento čtvrtek usvědčen z 57...



Další z rubriky

Proti přijímání uprchlíků je téměř 70 procent Čechů, ukázal průzkum

(Ilustrační snímek)

Téměř sedmdesát procent Čechů si myslí, že Česká republika by vůbec neměla přijímat uprchlíky ze zemí postižených...

Anestezioložka či autorka kostýmů. Podívejte se, kdo jsou možné první dámy

Prezidentský pár po tanci sklidil potlesk.

Už příští měsíc bude znám nejen nový prezident České republiky, ale i jeho první dáma. Tou se může stát anestezioložka,...

Znalec: Projevy Adama B. Bartoše mi připomínají třicátá léta v Německu

Adam Bartoš a jeho Národní demokracie se soudí se státem kvůli zprávám o...

Projevy předsedy krajně pravicové Národní demokracie Adama B. Bartoše mi připomínají třicátá léta v Německu, uvedl u...



Najdete na iDNES.cz