"Ať už se to Americe líbí, či ne, nikdo z ní její odpovědnost za svět nesejme," řekl. Kdyža merický prezident zavedl řeč na Romy, opatrně prohlásil, že se ptá "jako přítel". "Vaše země a vy, máte pověst, že sdílíte atlantické hodnoty," řekl podle Špačka Clinton Havlovi a teprve poté se zeptal na celou situaci. Havel mu odpověděl, že vláda chce bojovat s rasistickými tendencemi v zemi a připravuje příslušné programy. Dodal, že zájem USA o tyto věci vítá, neboť republika bude spíše moci využít americké zkušenosti. Oba prezidenti se sešli v době, kdy se jeden vzpamatovává z ochromení nemocí, zatímco druhého stále paralyzuje aféra Lewinská, která jej může stát kariéru. Kolem Bílého domu byli včera vidět ojedinělí demonstranti s plakáty typu "Odstupte, pane prezidente" a na odpolední společné tiskové konferenci otázky na Clintona o vývoji aféry zastínily jiná politická témata. Havel však již dopoledne Clintona, s nímž jej pojí vzájemné sympatie, veřejně nepřímo podpořil, když při projevu na zahradě Bílého domu řekl: "Jsem rád, že mohu znovu potvrdit přede všemi, že moje žena a já považujeme vás a vaši choť za své velké přátele." Hladkým bodem bylo rozšíření NATO, kde se nešetřilo chválou a Havel vyzval k dalšímu posunu na východ. Havel ocenil Clintona za to, že rozšíření prosadil a uskutečnil: "Tento historický vývoj by nebyl možný bez vašeho osobního přispění," řekl mu. Clinton opáčil: "Vy jste byl první Neameričan, který mi o myšlence rozšíření řekl ještě v dobách, kdy jsem nebyl ani prezidentem." Podle původních scénářů měla schůzka být oceněním Havlova úsilí o demokracii a odměnou Clintonovi za rozšíření NATO. Václav Havel dal několikrát najevo, že povýšení návštěvy na státní bere jako poctu, neboť do zaměstnaného Washingtonu jezdí politici především na pracovní cesty. STISKY RUKOU, PÍŠŤALY A SALVY Vlajky vlály a duněla děla, neboť když hlavu spřáteleného státu zdraví světová supervelmoc, musí to být patřičně vidět. Na jižním trávníku washingtonského Bílého domu to vidět bylo. Vzduchem létala slova státníků o přátelství a vzájemném obdivu, blyštěly se meče tasené na počest, lidé tleskali - a také si utírali pot, neboť bylo vedro. Nejdřív přišli vojáci, pět čet reprezentujících pět složek nejsilnější ozbrojené moci světa: pozemní armádu, letectvo, námořnictvo, námořní pěchotu a pobřežní stráž. Za nimi, na pozadí štíhlé jehly Washingtonova pomníku a vzdálenějších klasicistních sloupů Jeffersonova památníku, vlály zástavy všech států Unie. Po vojácích dorazily stovky hostů: také herečka Mia Farrowová v šedém kostýmku a českou vlaječkou, mág Clintonovy první volební kampaně James Carville s pleší a černými brýlemi, Jaromír Jágr v bílé košili a sakem v ruce. Těsně před půl desátou přicházejí ti o tři patra důležitější. Viceprezident Al Gore s ženou Tipper, ministryně Albrightová v klopě s růží barvy krve a velikosti pizzy. Pak už se jen čeká na prezidenta, s ním bude nejmocnější trojice země pohromadě. Zazní povel "Velitelé, velte pozor!", po něm fanfáry a obřadné oznámení "Dámy a pánové, prezident Spojených států a paní Clintonová". Sotva první pár Ameriky vyjde z Bílého domu, předjíždí limuzína přivážející první pár České republiky. Pozdravy, objetí, Bill Clinton ještě stačí položit ruce kolem ramen Václavu Havlovi a od srdce se zasmát jakémusi žertu. Pak při čestné přehlídce odkráčí Havel vzpřímeně a svižně dlouhou trasu po trávníku. Projevy, velká slova a znovu podání ruky. Nakonec se přes trávník vydává za vzrušivého, vysokého zvuku píštal a dunění bubnu útvar v uniformách z doby války za nezávislost. Velitel má na hlavě vysokou granátnickou čepici z medvědí kůže a v ruce píku. Jeho lidé v červených kabátcích a bílých šerpách a černých třírohých kloboucích hrají píseň Yankee volunteer, Yankeeský dobrovolník. Tato dvě století stará píseň říká totéž, o čem před chvílí jinými slovy mluvili oba prezidenti v projevech: za svobodu se musí bojovat. Když tóny dozní, hlavní aktéři o tom jdou jednat.
17. září 1998
