Za to si vysloužil od feministického sdružení Žába na prameni takzvanou kyselou žábu za sexistický výrok roku. Inu, proroci, kteří říkají pravdu, bývají kamenováni.
Nyní naopak Václav Havel oživil svůj sen. Chce, aby do prezidentského křesla usedla dáma. Zdánlivě je to logické. Po mnohem důležitějších prezidenturách, než je česká, sahají neohrožené ženy, Hillary Clintonová a Ségolene Royalová.
Americká politika je, zůstaňme u Topolánka, baseballovou šatnou. Francouzská spíše fotbalovou, což je sport o fous jemnější. Ale dvě shora jmenované dámy se tam dokázaly prosadit.
Havel hrál tvrdě
Zajdeme-li do podrobností, jsou stejně zpocené, stejně klejí, kouří vítězné doutníky a polévají se šampaňským jako muži. Žádná taková mužatka v Česku není. A nejspíš není ani o co stát.
Spíš bychom měli toužit po tom, aby zdejší politika připomínala čajový dýchánek distingovaných ladies a gentlemanů, kteří vedou krásnou a maličko nicotnou řeč (o co taky v české politice jde, že). Pak by spanilým dámám pánové sami nabízeli křesla.
Jenže o to, aby boj o Hrad připomínal spíš tu hokejovou šatnu, se zasloužil nemálo právě Václav Havel. Když byl u moci, hrál tvrdě. Nic pro ženské.
