Došlo k řadě stavebních úprav, stouplo nájemné a řada domů je prázdných, určených k pronajmutí. "Bývalo tu slušné bydlení, byla to tzv. lepší adresa. Dnes se tu nic neděje, už se ani ten fotbal nehraje," vzpomíná podnikatel Josef Pecháček.
Oponuje mu Jan Holický ze Sdružení Hanspaulka-Baba: "Pořádá se tu řada společenských akcí, na tenisových kurtech se schází tradiční parta, a přestože hanspaulská liga nedávno přišla o poslední hřiště v Matějské ulici, městská část plánuje výstavbu nového, víceúčelového sportoviště."
Jeho slova potvrzuje i starosta Městské části Praha 6, Pavel Bém, který žil na Hanspaulce od svých šesti let: "Po dohodě s vysokými školami přes léto zrenovujeme hřiště na Kotlářce a pro početnou komunitu teenagerů chceme pod zámečkem vybudovat skateboardovou dráhu," tvrdí.
Podle starosty se také zlepšila péče o zeleň, kritiku však zaslouží urbanistické úpravy některých soukromých domů. Bém se domnívá, že nespokojenost starousedlíků vyplývá ze silného lokálního patriotismu: "Ještě před čtvrt stoletím, tudy nejezdila téměř žádná auta, nyní místní obyvatelé nazývají hlavní komunikaci Na Pískách ulicí smrti a kvůli zrušenému hřišti pořádají petiční akce."
Mnozí obyvatelé oceňují jak aktivity městské části, tak občanských iniciativ. "Zase se něco děje," pochvaluje si Pavel Stejskal pořádání bigbeatových koncertů a setkání občanů v hostinci U Matěje v Hendlově dvoře. O to, aby se Hendlův dvůr sousedící s kostelem sv. Matěje stal kulturně společenským centrem, usiluje občanské sdružení Hanspaulka.
"Protože se jedná o kulturní památku, měl původní vlastník podle zákona o památkové péči nabídnout před prodejem historický objekt státu," tvrdí místopředseda a jednatel sdružení Michael Pokorný.
Sdružení magistrátu a městské části navrhlo podat žalobu na zpochybnění kupní smlouvy. "Pokud se to podaří a městská část převezme Hendlův dvůr do správy, měly by v komplexu vyrůst kromě stávající restaurace i multifunkční kulturní sál a důstojná obřadní síň."
Kromě muzikantské generace žila na Hanspaulce i řada dalších významných osobností. "Jít na procházku a číst jména na zvoncích byl docela zábavný sportovní a kulturně-politický kvíz. Taková jména jako Čáslavská, Štrougal, Ančerl, Kodeš, Dzůr, Seifert, Vyskočil..." říká Zdeněk Podskalský junior.
|
Hostinec U Tyšerů: legenda
Snad nejvíc je pražská Hanspaulka spojována se slavnou érou hostince U Tyšerů, ve kterém začínala svou hvězdnou kariéru řada našich hudebních legend.
Ze zdejší muzikantské líhně vzešly takové osobnosti, jakými jsou např. Petar Introvič, Ivan Hlas, Jan Kalousek, Ondřej Hejma, Dan Fikejz a Martin Kraus, objevovali se tu také Ondřej Konrád a Pavel Klikar, bratři Tesaříkovi či Vladimír Vytiska se Zdeňkem Vřešťálem a Vítem Sázavským a mnoho dalších hudebních veličin.
Před nimi reprezentoval tuto část Prahy dnes už téměř zapomenutý B'Side neboli Orchestrion, jehož Ovečka zlidověla u táboráků. Hrálo se tu také divadlo. Herec a režisér Pražské pětky Lumír Tuček tu uvedl na scénu osobitý recitační divadelní styl R. S. Vpřed. Ta správná konstelace jiskřila na Hanspaulce od začátku 70. do začátku 90. let.
"Všechno odstartovalo v roce 1969, kdy jsem se poprvé setkal v zahradní restauraci Na Staré faře s bluesovým zpěvákem a kytaristou Ivanem Hlasem," vzpomíná si na první společný trampsko-bluesový večer Petar Introvič, frontman kapely Bluesberry.
"Tehdy jsme ještě zpívali Bednu od whisky." Hudební posezení trvala pět let, ale pak v hostinci zrušili zahrádku a parta se přesunula do hospody U Tyšerů.
Hostinský Miloš do ní nastěhoval piano a starý kontrabas, a tak byl položen základní kámen ke zrodu legendy. Název Houtyš vymyslel textař Bluesberry Jarda Müller, který tu začal vydávat samizdatový věstník Lógr.
O místní komunitu se brzy začala zajímat bezpečnost. "V hospodě, kterou převzal hostinský Šmídek, přezdívaný Bosá hlava, jsme prakticky žili, dokonce jsme v něm měli já i náš kytarista Mario Císař svatbu," přibližuje atmosféru doby Introvič, kterého v roce 1979 odsoudili na osm měsíců za pokus o opuštění republiky.
"Dospívání na Hanspaulce bylo úžasné, ale myslím si, že kdyby se tahle parta sešla kdekoli jinde, ta pohoda a schopnost bavit se a bavit okolí by zůstala," vrací se ke svým hudebním začátkům další z odchovanců Houtyše, Ivan Hlas.
"My jsme nebyli první nositelé tzv. hanspaulské kultury. Tam to žilo odjakživa a těmi místy, kde se o umění a muzice často velmi vášnivě hovořilo a kde nám dovolili hrát, byly v té době hospody," vybavuje si Hlas např. posezení s básníky Petrem a Pavlem Koptovými a s textařem Ivo Fischerem.
"Na Hanspaulce se to podobně založenými lidmi jen hemžilo, žila tu zkrátka společnost, která v roce 1968 mě a ostatní motivovala něco dělat." A tak vzniklo hanspaulské blues, které shrnuje plno jiných žánrů. V Houtyši se scházeli i folkaři (Nerez), soulaři (YoYo Band), zpěváci regge (Jana Kratochvílová), bluesmani (Petr Kalandra, Stefan Diestleman, Pavel Skála).
Za deset let, kdy Ivan Hlas Houtyš navštěvoval, tu odehráli několik stovek společných koncertů. Další výraznou osobností, která prošla Hanspaulkou, byl zpěvák a kytarista Jan Kalousek, který se přistěhoval v roce 1977. "Bylo mi sedmnáct a ihned jsem zapadl do mladé komunity," vybavuje si Kalousek. "V hospodách se scházeli intelektuálové, umělci a děti prominentů."
Tak silná koncentrace invenčních a kreativních lidí podle zpěváka logicky vedla k navyšování hodnot, které vyústilo ve vznik široké, kvalitní kulturní scény. Přestože se nyní skalní Hanspaulští snaží o znovuoživení tradice, Kalousek se nedomnívá, že je to nutné, a ani se v té věci neangažuje. "Řídím se německým příslovím: Tam kde se zpívá, tam se usaď! Zlí lidé nemají žádné písničky." |
