HAMÁS. Představa, že lze jednat s těmito radikály, vypadá poněkud nerealisticky.

HAMÁS. Představa, že lze jednat s těmito radikály, vypadá poněkud nerealisticky. | foto: Profimedia.cz

Hamás povykročil z izolace. Západ by ho tam neměl zpátky zahánět

  • 4
Po přechodu vlny revolučních změn na Blízkém východě zaznamenávají síly politického islámu jedno volební vítězství za druhým. Zatímco se Západ vyrovnává s rychlým vzestupem umírněných islamistů v Tunisku, Maroku a Egyptě, je třeba věnovat pozornost také roli Hamásu na palestinských územích.

Podepsání nové dohody o jednotě mezi Hamásem a sekulární stranou Fatah palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse počátkem února zintenzivnilo dramatický boj uvnitř Hamásu o jeho budoucí směřování coby islamistického hnutí. Reakce Západu by mohla snadno ovlivnit výsledek tohoto boje.

Autor eseje

Michael Bröning je ředitel sociálnědemokratické Nadace Friedricha Eberta na okupovaných územích ve východním Jeruzalémě. Mluví plynně anglicky, německy, francouzsky,
a komunikuje hebrejsky
i arabsky. Disertaci psal
o prezentaci německo-izraelských vztahů v izraelském tisku. Je také autorem knihy Politika změny v Palestině.

Jak ukázaly události posledních týdnů, dny téměř úplné izolace Hamásu na Blízkém východě jsou sečteny. Většina západních vlád ho sice stále považuje za teroristickou organizaci, avšak v hlavních městech arabských států musela politická embarga ustoupit snahám o dialog. V prosinci loňského roku zahájil Ismaíl Haníja, předseda Hamásem vedené Palestinské samosprávy v Gaze, turné po státech Středozemního moře, které zahrnovalo i zastávky v Tunisu, Káhiře a Istanbulu.
V polovině února se mu dostalo vřelého přijetí
i v Kataru, Bahrajnu a Íránu.

Tato politická vstřícnost však nevyšla výlučně z Gazy. V lednu zahájil vlastní diplomatickou iniciativu také Chálid Mišal, předseda damašského politbyra Hamásu, a byl hostem jordánského krále Abdalláha – šlo o první podobnou návštěvu za více než deset let. V únoru korunoval Mišal toto úsilí v Kataru podepsáním nové dohody o jednotě s Fatahem, která podřizuje obě palestinská hnutí přechodné vládě pod Abbásovým vedením.

Velké napětí mezi místními vůdci a exilem

HANÍJA. Palestinský premiér je na koni, diplomaticky boduje.

Od té doby neshody uvnitř Hamásu eskalují a vedení tohoto hnutí v diaspoře se ocitá ve sporu s Hamásem vedenou administrativou v Gaze, která dohodu o jednotě odmítla. Do jisté míry je toto napětí způsobeno osobními ambicemi, avšak v jeho jádru se ukrývá zásadní střet o charakter Hamásu.

Haníja, jenž reprezentuje konzervativní křídlo vedení Hamásu v Gaze, se snaží ze změn v regionu vytěžit. Jeho léta bojkotovaná vláda profituje ze změny režimu v Egyptě a otevření hranice s Gazou. Pozoruhodné je, že Haníjovo nedávné diplomatické turné nepřineslo jen symbolické uznání Hamásu, ale i podporu jeho radikálnímu postoji vůči Izraeli. Haníja nevynechal jedinou příležitost kritizovat "marná" mírová jednání a v Teheránu se zavázal, že "odpor" Hamásu bude pokračovat, "dokud nebude celé palestinské území osvobozeno".

Netřeba příliš vysvětlovat, co to znamená. Dalším výmluvným krokem byl nedávný Haníjův návrh, aby se Hamás spojil s hnutím Palestinský islámský džihád, které dál útočí na izraelské civilisty raketami odpalovanými z Gazy.

Umírnění by akceptovali hranice z roku 1967

Naopak Mišal začal reprezentovat síly pro změny. Loni v květnu podepsal s Fatahem v Káhiře úvodní dohodu o usmíření, která vyslala Hamás do vlády palestinské jednoty, vyzvala k zastavení násilí a akceptovala představu palestinského státu v hranicích z roku 1967. Mišal rovněž nabídl Abbásovi roční mandát k jednáním s Izraelem a na rozdíl od Haníji podpořil nedávné izraelsko-palestinské "přípravné rozhovory" v Jordánsku.

CHÁLID MIŠAL. Naznačil ochotu obrátit se zády k Sýrii i Íránu. Prosadí svůj kurz?

Jeden z důvodů Mišalova obratu lze nalézt v pokračujícím povstání v Sýrii proti prezidentu Bašáru Asadovi. Vůdce sunnitského Hamásu nemůže nadále podporovat svého syrského hostitele, který drtí sunnity ovládanou opozici. Mišal se tedy pokusil spojit síly s Fatahem a snaží se přesunout sídlo diaspory Hamásu z Damašku. Lze tedy věřit, že své reformní plány myslí upřímně.

Mišalovo odmítnutí podpořit Asada ho však nepřinutilo pouze k přesunu. Vyvolalo také hněv syrského spojence Íránu, který odpověděl snížením finanční podpory Hamásu – čímž Mišalovi přiškrtil klíčový zdroj vlivu uvnitř tohoto hnutí. Mišalovo rozhodnutí tak ukončilo jeho vazby na dva nejvýznamnější spojence, což nejen oslabilo jeho pozici, ale zvýšilo i jeho ochotu zaujímat politicky umírněné postoje.

Mišal hraje politicky vabank

GAZA. Pásmo prožívá stavební boom, ale o budoucnosti rozhodne výsledek sporu v čele Hamásu.

Napětí dramaticky vzrostlo ve chvíli, kdy Mišal podepsal dohodu o jednotě s Fatahem, přičemž předtím zveřejnil svůj záměr rezignovat z funkce šéfa politbyra. Toto oznámení možná bylo politickým vyděračstvím s cílem srovnat Gazu "do latě", ale zároveň zdůraznilo Mišalovu víru ve vlastní popularitu, kterou poté stvrdily projevy podpory zevnitř i vně politbyra, aby zůstal v čele.

Mišal má teď více možností. Může se znovu vynořit jako předseda nově založené palestinské větve Muslimského bratrstva nebo jako vůdce nové islamistické politické strany pod deštníkem Organizace pro osvobození Palestiny. Takové splynutí Hamásu se zavedenými palestinskými politickými organizacemi by znamenalo formální přijetí řešení založeného na existenci dvou států Hamásem a bylo by významným krokem v transformaci tohoto hnutí.

Západ musí skoncovat s negací, jinak ztratí vliv

Chce-li mít Západ vliv na budoucí směřování Hamásu, musí korigovat svou neúspěšnou politiku totální negace. Stejně jako v Egyptě, Maroku a Tunisku musí být také na palestinských územích umírnění islamisté zapojování do dění coby legitimní politická síla. Lídři typu Mišala, kteří jsou připraveni opustit spojenectví se Sýrií a Íránem a akceptovat řešení na bázi dvou států s Izraelem, nemají být bojkotováni, nýbrž naléhavě potřebují podporu. To se týká i jejich úsilí o vytvoření prozatímní palestinské úřednické vlády, jak to stanovuje dohoda z Kataru.

Takový přístup bude mnohdy náročný. Hamás je složitý partner. Spojené státy, evropské vlády a Izrael by však měli využít příležitosti, zapojit umírněné členy Hamásu do dění a otestovat jejich pružnost. Dosavadní přístup Západu k novému Blízkému východu pouze posílí zastánce tvrdé linie v Gaze i jinde.

Copyright: Project Syndicate, 2012.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.


Video