Sociologovi a praktikujícímu katolíkovi se svátek rozsvícených oranžových dýní příliš nezamlouvá. "Je to až karneval s morbidními rysy. Myslím, že náš svátek ticha a zamyšlení má větší hloubku," říká. Vzpomínku bychom podle něj měli věnovat nejen těm, co nás opustili, ale i hodnotám, které nám zanechali.
Česko je jednou z mála zemí, kde je počet věřících nižší než lidí bez vyznání. Počet věřících u nás i v ostatních evropských stále, i když pomalu, klesá. Možná i to se podepisuje na zvyšujícím se počtu pohřbů bez obřadu a rozptylů. Pozůstalí tak přeruší "kontakt" s pozůstalým i v době Dušiček. Není kam položit věnec nebo kde zapálit svíčku.
"Rozmáhá se likvidace obřadů, což je veliká škoda. Mají hlavně lidský a psychologický význam," připomíná Halík. "Možná se na tom podepisují i drahé pohřební služby. Vidíme ale i neblahé extrémy, velké množství rozptylů, na druhou stranu honosný obřad rodiny Kočkových."
Podle Halíka u nás kultura vztahu k zemřelým za posledních dvacet let poklesává. "Kultura vztahu ke smrti vypovídá o kultuře společnosti vůbec," upozorňuje.
Svátek všech svatýchV raném středověku se Památka všech věrných zemřelých připomíná den po svátku Všech svatých (1. listopadu). Zavedl ji roku 998 opat Odilo z kláštera v Cluny. Chtěl zamezit praktikování přežívajících pohanských obřadů. Ve 13. století se zvyk rozšířil po celé západní církvi. U nás je zvykem navštívit na hřbitově rodinný hrob a zapálit zesnulým svíčku. |
Den vzpomínky na zemřelé má několik jmen. Jeho poselství ale zůstává od raného středověku stejné. "Od počátků lidské kultury rozdělují svět na živé a mrtvé. Důležité je vědomí, že mrtví do našeho života patří," myslí si Tomáš Halík.
Uctívání památky zesnulých začalo v roce 998, kdy opat Odilo z Cluny stanovil 2. listopad dnem Památky všech věrných zemřelých. Letos tedy slaví
1 010 let. Katolická církev se bránila pohanským obřadům. "Křesťanská tradice navazuje na židovskou i keltskou," tvrdí Halík s tím, že z keltské vychází právě Halloween. "Brali tento svátek jako začátek nového roku. Připomínal se tím chaos, kdy se mrtví vracejí mezi živé, to bylo 1. listopadu."
Dušičky jsou svátkem, který zakořenil i u ateistů. Každý rok zaplaví hřbitovy příbuzní zesnulých, kteří upraví a ozdobí hroby a rozsvítí svíčku. Nejde ale jen o to, dojít na hřbitov.
"Tento den by měl být rodinným svátkem, měli bychom přestat smrt tabuizovat," domnívá se Halík. "Měli bychom si říct, jak si představujeme svůj poslední den nejen po praktické stránce, ale i duchovní. Je dobré s blízkými mluvit o konečnosti, připustit si ji. Může nás zastihnout kdykoli."
