Ke hvězdám vzhlížejí papežové od 16. století, ale jako trvalá stavba vznikla vatikánská observatoř až v roce 1891. Od té doby si ovšem vydobyla ve vědeckém světě dobrou pověst, za převratná se považují například její měření spektrálních linií kovů. Vatikán má taky jednu z největších sbírek meteoritů na světě.
V současnosti má observatoř dvě odbočky. Administrativní centrum je ve staré observatoři v letním sídle papežů ve městě Castel Gandolfo. Nejvíc času ale vědci tráví v arizonském Tucsonu, kde vznikla observatoř nová. V Římě je totiž velké světelné znečištění, což znemožňuje pozorování hvězd.
„Krátce řečeno, Bůh napsal dvě knihy: Písmo Svaté a knihu přírody. Tradičně tvrdí církev, že jedna druhé neodporuje, pokud je chápete správně. Napsal je týž autor, Bůh si také nemůže odporovat,“ glosují jezuitští astronomové.
Konec naší planety je nevyhnutelný
A jak to tedy bylo s betlémskou hvězdou? V březnu roku 6 př.n.l., což je potenciálně skutečný rok narození Ježíše Krista, nastala skutečně neobvyklá planetární konstelace: současně vyšly Venuše, Merkur, Mars, Jupiter a Saturn, Slunce a Měsíc těsně po novoluní.
Církev prý nevylučuje ani mimozemský život. V 6. kapitole knihy Genesis neboli První knihy Mojžíšovy, je jinotajný verš, který předpokládá existenci mimozemšťanů: „Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.“ Takže oba jezuité by neměli problém pokřtít mimozemšťana, kdyby o to požádal.
Jedním z bodů, na nichž se shoduje křesťanská víra i fyzika, je jistota, že Země jednou zanikne. „Můžeme s jistotou říci, že konec planety je nevyhnutelný,“ píší oba astronomové. I věda bere za statisticky vysoce pravděpodobné, že do Země buď narazí asteroid a zničí ji, nebo život na Zemi zanikne, až vyhasne Slunce.
