Vesnice Tugach vznikla v roce 1937 jako pracovní tábor, který nechal vybudovat Stalinův totalitní režim. O život připravil stovky tisíc Sovětů a miliony dalších uvrhl do temných žalářů na Sibiři. V nehostinném Tugachu dodnes žijí potomci politických vězňů, ale také zaměstnanců tábora. Mnozí z dozorců se na uvězněných dopustili děsivých činů.
Vězni žijící v táboře byli podvyživení, všudypřítomný hlad je podle pamětníků donutil v létě jíst mouchy. V zimě museli čelit sibiřským mrazům a tisíce z nich zemřely na následky nemocí plynoucích ze špatných podmínek v zajetí.
Jedinou náplní života místních vězňů byla těžba dřeva, v lesích museli pracovat až šestnáct hodin denně. Tábor v Tugachu byl součástí sítě gulagů, kterými za Stalinovy vlády prošlo nejméně osm milionů lidí. Fungoval přestal až po Stalinově smrti v roce 1956.
Ruský spisovatel Solženicyn odhaloval nelidskost sovětského systému:
11. prosince 2018 |
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvVětšina lidí neměla po uzavření tábora jinou možnost, než v Tuglachu žít i nadále, protože měli velmi málo peněz nebo ztratili kontakt se svou rodinou. I po osvobození jim však podle agentury Reuters zůstalo stigma bývalých vězňů. Neoznačené hrozby rozprostřené v okolí tábora zůstaly desítky let po ukončení provozu zcela netknuté.
Vztahy mezi potomky vězňů a dětmi dozorců zůstaly po mnoho let napjaté. Jedni viděli tábor jako místo strašné politické odplaty, druzí ho považovali za místo výkonu spravedlnosti. Situace se začala měnit před deseti lety, kdy se někteří z celkem šesti set obyvatel Tugachu rozhodli založit muzeum, které by připomínalo minulost. Tím se nastartoval proces změny, který vyvolal debatu.
„Cítím, že z nás spadlo velké morální závaží,“ popisuje šestašedesátiletá Lidia Slepetsová. Jejího otce Gerasima Bersenijova poslal Sovětský svaz na Sibiř z Kazachstánu. Z gulagu se dostal až po Stalinově smrti a oženil se s vdovou po jednom z vězeňských dozorců. Podle Slepetsové její otec plakal pokaždé, když někdo začal rozhovor na téma věznění v táboře.
Obyvatelé Tugachu zřídili muzeum v dřevěných kasárnách, ve kterých kdysi museli žít vězni. Součástí výstavy jsou dobové předměty z pracovního tábora nebo vyhlídka na staré molo u řeky. „Práce na muzeu nás téměř všechny smířila a sjednotila,“ popisuje Slepetsová.
Chléb jako svědectví doby. Ukrajinec kvůli němu skončil v gulagu |
Podle historiků je občanská iniciativa, která si klade za cíl uchování vzpomínek na oběti Stalinových represí, v Rusku velmi vzácná. Státní orgány tady totiž po desítky let zdůrazňovaly pozitivní roli sovětského vůdce, který dovedl svou zemi k vítězství v druhé světové válce.
„Situace v Tugachu je tak neobvyklá, že si nemohu vzpomenout na jinou situaci ani podobný projekt, kde se lidé sami od sebe - bez vnější iniciativy, rozhodli oslavovat ty, na kterých se minulý režim nelegálně dopustil represí,“ popisuje místní předseda organizace na ochranu lidských práv Alexej Babij.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
