Teď bere všechno zpátky a vůbec nevylučuje, že pana Špidlu podpoří. Zatímco premiér sází na jednu kartu, jeho zástupce sedí na dvou židlích a jako obvykle si kalhoty jistí šlemi i páskem.
Pan Gross je schopný stranický politik a uznávaný taktik. Přesto by se mu nemusely dvě židle vyplatit. Člověk mezi nimi může snadno propadnout. Sociální demokraty dokázal premiér postrašit.
Nad ránem se jim hlavou honí můry o cestě do bezvýznamnosti. Co se stane, když padne vláda? Předčasné volby musí skončit pro stranu katastrofálně. Může se opakovat situace z doby po prohraných volbách prezidenta či z doby prosazování nemilované reformy.
I rebelanti si řeknou, že raději se Špidlou než do propasti. To si Gross uvědomil a raději schoval hlavu, aby ho náhodou něco netrefilo. Jenže pokud zůstane přikrčen i v sobotu, dostane ještě třetí šanci postavit se Špidlovi?
Nebudou chtít sociální demokraté nového, rozhodnějšího vůdce, nesmetou celou garnituru Zemanových pohrobků? Nebo dokonce zvítězí Zemanův názor, že Gross je ještě větší zrádce než sám Špidla? Všechny tyto varianty jsou možné a pravděpodobné.
Jenže co když Gross zvedne hlavu a postaví se do čela těch, kteří ve svržení premiéra vidí jedinou šanci? Když prohraje, už nevstane. A když vyhraje, čeká ho nepopulární klopotné vládnutí s naprosto nevypočitatelnými partnery a ironickým prezidentem v zádech. Nejlepší způsob, jak se politicky vyřídit.
Z hlediska této volby je Grossova pštrosí taktika pochopitelná. Moc vezme pouze tehdy, když mu ji přinesou na stříbrném podnose a s prosíkem. Aby se později mohl vymlouvat, jak se obětoval.
I sociální demokraté mají před sebou trudnou volbu: mezi nešikovným, poraženým a fanaticky bojujícím Špidlou a - tímto skrčeným Grossem.
