Připomeňme, čím vlastně to děsivé kataklyzma vládní krize začalo: docela nenápadnou lapálií ohledně peněz, jimiž pan premiér financoval svůj nový byt v době, kdy podle všech propočtů tolik peněz nemohl vlastnit – přesněji řečeno je nemohl získat z legálních aktivit, o nichž by byla veřejnost informována.
Jistě, je možné, že premiér Gross prostě podcenil urputnost novinářů, dožadujících se konkrétního vysvětlení, a jeho tragikomický tanec mezi vejci jménem Vik, Rod a Simkanič byl neuváženou reakcí nepříliš zdatného mozku na nečekaný problém. Je to možné a zčásti je toto vysvětlení určitě i pravdivé.
Jenže. Co když tím, kdo k tomu tanci v zákulisí vyhrával, byl někdo, kdo si celou situaci předem pečlivě připravil? Vždyť konstelace, která se potenciálním zákulisním zloduchům jmenováním Grosse do úřadu ministra vnitra a později i šéfa exekutivy nabídla, byla vskutku k pomilování: Nezkušený, horlivý klučina, který si pod širokými křídly mocného Miloše dlouho užíval pochybné slávy „nejpopulárnějšího politika“, se nejdříve ocitl v úřadu ministra vnitra (už to byl ze strany ČSSD nevídaný lapsus) a poté, co se Vladimír Špidla rozhodl, že se od takového holobrádka nenechá dál dloubat do žeber, milý Stanislav zničehonic spadl rovnýma nohama do situace, na kterou nebyl připraven zkušenostmi, věkem, ani vzděláním. A možná, že už dávno předtím si někdo všímavý uvědomil, že tomuhle perspektivnímu chlapečkovi stačí nalíčit docela maličkou, nevinnou past a on se v ní jednou utluče docela sám, vlastní silou.
Osobně se nedomnívám, že by za tím stály pravicové strany, protože těm by bohatě stačilo počkat na příští volby, v nichž by ČSSD se svým nezralým vůdcem utrpěla zdrcující porážku – o tom nebylo a není pochyb. Stačí se ovšem rozhlédnout, jak se tak pěkně říká, napříč politickým spektrem, a je zcela zřejmé, komu stávající krize nejvíc prospívá.
Netvrdím, že Miroslav Grebeníček nebo někdo z jeho soudruhů půjčil Grossovi na byt, ale je to koneckonců sám šéf KSČM, kdo v poslední době trousí tajemné poznámky o dalších „kostlivcích“ v Grossově skříni, kteří by již brzy mohly vypadnout na světlo boží (pardon, přírodní).
Kromě toho mějme na paměti existenci jistých jedinců a struktur v řadách ČSSD; například je zde bývalý ministr zahraničí Kavan, kterému tak usilovně vrtalo hlavou, zda budeme moci ze Severoatlantické aliance vystoupit, že se na to jejího šéfa musel zeptat v den, kdy jsme do ní vstupovali. Pokud snad komunistům v jejich snažení o Grossovu veřejnou diskreditaci napomohly takovéto a jiné podobné proudy v ČSSD, jimž je už dlouho trnem v oku usnesení Bohumínského sjezdu, neměl chudák chlapec nejmenší šanci.
Proto se domnívám, ač to vzhledem k dané situaci může znít neuvěřitelně, že je ve výsostném zájmu všech občanů České republiky, aby se Grossova lapálie s financováním bytu nezametla pod koberec, protože pod tím kobercem by se nejspíš ukryly i mnohem závažnější a temnější stíny, než je hloupá chamtivost postpubertálního politika.
Názor čtenáře byl redakčně upraven.
