„Nebylo naším cílem objevit nový ostrov,“ řekl polárník Morten Rasch, který na arktické stanici v Grónsku řídí vědecké pracoviště. Badatelé si nejprve mysleli, že dorazili na Oodaaq, což je ostrov, který v roce 1978 objevili dánští polárníci. Teprve později, když zkontrolovali svou polohu, zjistili, že jsou od něj o 780 metrů na severozápad.
„Všichni měli radost, že jsme našli to, co jsme mysleli, že je Oodaaq,“ řekla švýcarská podnikatelka Christiane Leisterová, jejíž nadace expedici financovala. „Je to trochu jako objevitelé v minulosti, kteří si mysleli, že přistáli na určitém místě, ale ve skutečnosti našli místo úplně jiné.“
Ostrůvek měří v průměru zhruba 30 metrů a jeho vrchol vyčnívá tři metry nad hladinu. Skládá se z bahna mořského dna a morény - půdy a kamení zanechaného po pohybujících se ledovcích. Tým uvedl, že doporučí, aby se ostrov jmenoval Qeqertaq Avannarleq, což v grónštině znamená „nejsevernější ostrov“.
Ačkoli ostrov „vznikl“ díky posunu ledových ker, vědci uvedli, že nejde o přímý důsledek globálního oteplování, které ztenčuje grónský ledový příkrov. Profesor v Dánském národním vesmírném institutu René Forsberg nicméně připustil, že ledová vrstva v oblasti severně od Grónska se od roku 1978, kdy byl objeven Oodaaq, ztenčila ze čtyř na dva až tři metry.
Časovou schránku z Arktidy našli kvůli tání teď. Překvapila surfaře v Irsku |
Naděje na rozšíření územních nároků v Arktidě po nedávném objevu nyní záleží na tom, zda je Qeqertaq Avannarleq skutečně ostrovem, nebo pouze vyvýšeninou na mělčině, kterou časem odnese moře.
Aby byl uznán za ostrov, musí zůstat nad hladinou moře i při vysokém přílivu. „Splňuje kritéria ostrova,“ řekl Forsberg, který je současně poradcem dánské vlády. „Je to momentálně nejsevernější kus země na světě,“ dodal s tím, že Dánsko si na něj nejspíše teritoriální nárok činit nebude, neboť takto malý ostrov může brzy zase zmizet pod ledovým příkrovem.
